ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.956.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 956/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Ostravě , se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží č. 34, identifikační číslo osoby 00215723, proti povinnému P. B. , zastoupenému Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tylova č. 1714/27, pro peněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 EXE 12533/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. srpna 2016, č. j. 9 Co 473/2016-35, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2016, č. j. 91 EXE 12533/2014-24, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekucí vedených soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homolou, Exekutorský úřad Brno – město, pod sp. zn. 030 EX 16714/14 a 030 EX 23807/14.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž opět poukazuje na svoji nepříznivou situaci. Má za to, že se odvolací soud v projednávané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014. Namítá, že pověřený exekutor měl v dané věci dokončit prověřování majetkových poměrů povinného a zcela vyčerpat dostupné způsoby provedení exekuce. Pokud by toto soudní exekutor provedl, dospěl by k názoru, že povinný skutečně nedisponuje finančními prostředky, které by pokryly alespoň náklady exekuce. V této fázi je tak zbytečné vést exekuční řízení v dané věci, jelikož vznikají náklady jak státu, tak samotnému soudnímu exekutorovi. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekucí na základě ustanovení §268 odst. 1 písm. e), tj. kdy průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je totiž s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, či ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014).
Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, mimo jiné např. vzhledem k tomu, že povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody.
V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 9. února 2016 (č. l. 10), podle kterého soudní exekutor nadále provádí šetření ke zjištění majetku povinného, přičemž ještě nebyly vyčerpány všechny možné způsoby provedení exekuce, kterými soudní exekutor ze zákona disponuje, a to i s ohledem na to, že se povinný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, v důsledku čehož nebylo doposud provedeno místní šetření v místě bydliště povinného. Povinný se navíc nachází ve věku, kdy je reálný předpoklad pro možné budoucí příjmy z pracovní odměny, mzdy či důchodu, jejichž srážkami by bylo možné uspokojit vymáhanou pohledávku. Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako nedůvodný proto, že soudní exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinného a nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce, a lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného. Lze sice přisvědčit tvrzení povinného, že v současné době nemá žádný příjem a exekuci nelze vést „napořád“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, a ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5551/2016), ale s přihlédnutím k okolnosti, že v této věci byla exekuce zahájena v roce 2014 a k očekávanému datu propuštění povinného z výkonu trestu odnětí svobody k 15. 7. 2018, je důvodné v exekučním řízení pokračovat. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.
Na základě řečeného lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod dle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu