ECLI:CZ:NS:2017:20.ND.380.2017.1
sp. zn. 20 Nd 380/2017-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových č. 2808/2, identifikační číslo osoby 25788001, proti povinnému R. S. , pro 4 102,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1010/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1010/2017, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Oprávněná se návrhem podaným k soudnímu exekutorovi Mgr. Martinu Tunklovi, Exekutorský úřad Plzeň-město, domáhala, aby byla k vymožení pohledávky přiznané příkazem Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 25. října 2016, č. j. ČTÚ-73 084/2016-638/III. vyř. – WiD, nařízena exekuce na majetek povinného a aby provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město. V exekučním návrhu oprávněná uvedla bydliště povinného.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. 53 EXE 1010/2017-19, vyslovil svou místní nepříslušnost ve věci s tím, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání bude věc podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne.
Ze spisu vyplývá, že povinný není evidován v Centrální evidenci obyvatel ani v registru obyvatel Ministerstva vnitra ČR. Ve smlouvě o poskytování zvýhodněných podmínek a poskytování služeb elektronických komunikací podle §63 zákona č. 127/2005 Sb., která byla dne 18. dubna 2014 uzavřena mezi oprávněnou a povinným, jakož i v dodatku k této smlouvě ze dne 12. srpna 2014, je u povinného uvedena adresa B. Z vyjádření České pošty k žádosti o poskytnutí součinnosti bylo zjištěno, že na adrese B. zásilky adresátovi nedochází a povinný zde nemá označenou poštovní schránku. Ministerstvo vnitra ČR k žádosti Českého telekomunikačního úřadu uvedlo, že povinný byl registrován jako občan EU na území ČR v období od 27. dubna 2014 do 30. srpna 2014, a to na adrese K. Podle centrálního registru obyvatel Slovenské republiky má povinný od 4. března 2016 hlášen trvalý pobyt v R. V období od 15. srpna 2016 do 31. srpna 2017 měl povinný hlášen přechodný pobyt v B.
Podle §45 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „e. ř.“), je věcně příslušným exekučním soudem v prvním stupni okresní soud. Podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný bydliště, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Nemá-li povinný bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 e. ř. se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.
Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013, přijal závěr, že exekuční soud před nařízením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tedy na místě, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a na jakém místě v České republice má povinný majetek.
Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi proto podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určil, přihlížeje k zásadě hospodárnosti, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo řízení zahájeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu