ECLI:CZ:NS:2017:20.ND.434.2016.1
sp. zn. 20 Nd 434/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v právní věci žalobkyně Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské se sídlem v Opavě, Beethovenova č. 235/1, identifikační číslo osoby 00406546, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 1096/8, proti žalovaným 1) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, identifikační číslo osoby 01312774 a 2) městu Vrbno pod Pradědem se sídlem ve Vrbně pod Pradědem, Nádražní č. 389, identifikační číslo osoby 00296457, zastoupeným JUDr. Mgr. Lukášem Váňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Teplého č. 2786, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 192/2015, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 192/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále předložil podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 17 C 192/2015, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalobkyně návrh na přikázání věci jinému soudu ze dne 23. listopadu 2016 (č. l. 218) odůvodnila především časovou a finanční náročností cesty právního zástupce žalobkyně k příslušnému soudu z Prahy do Bruntálu, s tím, že další účastníci rovněž cestují z Prahy.
Žalovaný 2) se ve svém vyjádření ze dne 6. prosince 2016 (č. l. 228) k návrhu žalobkyně připojil. Žalovaná 1) ve svém vyjádření ze dne 7. prosince 2016 (č. l. 226) s návrhem nesouhlasila a mimo jiné uvedla, že tvrzení žalovaného 2) o tom, že převážná většina účastníků nebo jejich právních zástupců má sídlo v Praze, je nepravdivé, neboť samotná žalobkyně má sídlo v Opavě a žalovaný 2) ve Vrbně pod Pradědem. Žalovaná 1) sice má sídlo v Praze, ovšem na základě dohody s příslušnou organizační složkou a rozhodnutí o změně příslušnosti ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 a §24 odst. 5 zák. č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, jedná v dané věci za žalovanou 1) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Ostrava.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Bruntále a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhý účastník (žalovaný) s navrhovanou delegací nesouhlasí.
Dovolací soud neshledal skutečnosti uváděné v návrhu žalobkyně natolik významnými a výjimečnými, aby dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce. Okolnosti, že právní zástupce žalobkyně nemá sídlo v obvodu příslušného soudu, a tudíž musí překonat mezi svým sídlem a sídlem soudu větší vzdálenost, či že cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými obtížemi, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Dovolací soud se ztotožňuje s názorem žalované 1) v tom, že je-li právem účastníka zvolit si libovolného právního zástupce, je zároveň jeho povinností nést negativní důsledky této volby v podobě zvýšené časové a finanční náročnosti s právním zastupováním před soudem, nehledě na to, že žalobkyně může své právní zastoupení kdykoli v řízení změnit.
Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 1. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu