ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1088.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1088/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci zástavního věřitele Gentar s. r. o. se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23, IČO 24307319, zastoupeného Mgr. Zuzanou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23, proti zástavním dlužníkům 1) T. S. a 2) M. S. , zastoupenému Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Perlová č. 68/7, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 298/2015, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2016 č. j. 62 Co 367/2016-68, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Zástavní věřitel se návrhem podaným dne 18. 12. 2015 u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhal, aby soud rozhodl, že se nařizuje prodej zástavy ve vlastnictví zástavních dlužníků, a to „bytové jednotky, umístěné v budově, na pozemku parc. č. 2826, zastavěná plocha a nádvoří, včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku parc. č. 2826, o velikosti 6137/196384, vše zapsáno na LV č. 10338 pro k. ú. Ch., obec P., vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha“, za účelem uspokojení pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem 1) ve výši 4 230 392,70 Kč. Návrh zdůvodnil zejména tím, že dne 18. 11. 2013 uzavřel se zástavním dlužníkem 1) smlouvu o úvěru č. 242013, na základě které mu poskytl spotřebitelský úvěr „do výše maximálně 1 200 000 Kč“, že k zajištění této pohledávky, o které byl pořízen dne 25. 11. 2013 notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sp. zn. NZ 494/2013, N 528/2013 sepsaný notářkou JUDr. Zdeňkou Procházkovou, uzavřel dne 18. 11. 2013 smlouvu o zřízení zástavního práva s J. S., která se na základě dohody o přistoupení k závazku sepsané formou notářského zápisu ze dne 4. 12. 2013 sp. zn. NZ 514/2013, N 551/2013 notářkou JUDr. Zdeňkou Procházkovou stala solidární dlužnicí a dluh z úvěrové smlouvy uznala co do důvodu a výše, že notářským zápisem ze dne 27. 4. 2015 sp. zn. NZ 150/2015, N 158/2015 sepsaným notářkou JUDr. Lucií Vaňkovou bylo osvědčeno, že úvěr byl zástavnímu dlužníkovi 1) a solidární dlužnici J. S. skutečně poskytnut, že dne 9. 7. 2014 J. S. zemřela a vlastnické právo k předmětným nemovitostem přešlo na základě dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1888/2014 na zástavního dlužníka 1) a 2), že zástavní dlužník 1) je od 5. 8. 2014 v prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru, který se stal ke dni 6. 9. 2014 splatným včetně příslušenství a smluvní pokuty, a že ačkoliv byl zástavní dlužník 1) k úhradě dlužných splátek vyzýván dne 29. 9. 2014, 18. 12. 2014, 14. 1. 2015 a dne 2. 12. 2015, na uvedený dluh nic neuhradil.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. 4. 2016 č. j. 7 C 298/2015-39 nařídil prodej zástavy „ve vlastnictví zástavního dlužníka 1) a zástavního dlužníka 2)“, a to „bytové jednotky, umístěné v budově, na pozemku parc. č. 2826, zastavěná plocha a nádvoří, včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku parc. č. 2826, o velikosti 6137/196384, vše zapsáno na LV č. 10338 pro k. ú. Ch., obec P., vedené u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha“, a to za účelem uspokojení pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem 1) ve výši 4 230 392,70 Kč. Dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro nařízení prodeje zástavy, neboť zástavnímu věřiteli se podařilo osvědčit, že je zástavním věřitelem, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 4 230 392,70 Kč včetně příslušenství, že tato pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem, jejichž prodej je navržen, a že zástavní dlužníci jsou vlastníky zástavy.
K odvolání zástavního dlužníka 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 10. 2016 č. j. 62 Co 367/2016-68 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vycházel ze zjištění, že k jednání ve věci, které bylo nařízeno dne 4. 3. 2016 na den 25. 4. 2016, byla předvolána zástupkyně zástavního věřitele a oba zástavní dlužníci, že zástavnímu dlužníkovi 2) bylo předvolání zasláno na adresu uvedenou v centrálním registru obyvatel „P. – S., K.“, na které nebyl zastižen, proto byla písemnost uložena na poště a připravena k vyzvednutí dne 9. 3. 2016 a vzhledem k tomu, že po uplynutí úložní doby nemohla být vhozena do domovní schránky z důvodu, že na uvedené adrese sídlí městský úřad, byla dne 30. 3. 2016 vrácena soudu prvního stupně, že advokátka Mgr. Dagmar Soukupová, která převzala zastoupení zástavního dlužníka 2) dne 23. 2. 2016, tuto skutečnost sdělila soudu prvního stupně podáním ze dne 16. 3. 2016 doručeným mu dne 17. 3. 2016 a že u jednání dne 25. 4. 2016, k němuž se dostavila pouze zástupkyně zástavního věřitele Mgr. Zuzana Hájková, která přednesla návrh, provedl soud prvního stupně dokazování, dal prostor zástupkyni zástavního věřitele k závěrečnému návrhu a poté rozhodl usnesením. Dovodil, že teprve dnem doručení oznámení o převzetí zastoupení zástavního dlužníka 2) advokátkou Mgr. Dagmar Soukupovou soudu se stalo zastoupení vůči soudu účinné, a že proto soud nepochybil, když dne 4. 3. 2016 předvolal k jednání pouze zástavního dlužníka 2) a nikoliv jeho zástupkyni, že však pochybil, když v souladu s ustanovením §49 odst. 4 občanského soudního řádu vyvěsil písemnost na úřední desce soudu, ačkoliv „v době doručování“ se mu „dostala informace“ o zastoupení zástavního dlužníka 2) advokátkou a písemnost připravená k vyzvednutí dne 9. 3. 2016 by se považovala ve smyslu ustanovení §49 odst. 4 věty první občanského soudního řádu za doručenou dnem 21. 3. 2016, kdy již bylo soudu známo, že zástavní dlužník 2) je zastoupen, a proto mělo být předvolání k jednání znovu doručeno přímo jeho zástupkyni Mgr. Dagmar Soukupové. Dospěl k závěru, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v ustanovení §101 odst. 3 občanského soudního řádu pro jednání dne 25. 4. 2016 v nepřítomnosti zástavního dlužníka 2), kterému soud prvního stupně svým postupem odňal možnost účastnit se jednání a zkrátil ho tak na jeho procesních právech.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, když zrušil usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu, tedy i vůči zástavnímu dlužníkovi 1), ačkoliv ten odvolání nepodal, a že tak zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Má za to, že povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva umožňuje, aby předmět řízení byl projednán samostatně vůči zástavnímu dlužníkovi 1) i zástavnímu dlužníkovi 2) jako spoluvlastníkům předmětu zástavy, a že se jedná „na straně žalovaných“ o samostatné společenství podle §91 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy každý z „žalovaných“ jedná v řízení sám za sebe. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v ustanovení §101 odst. 3 občanského soudního řádu pro jednání dne 25. 4. 2016 v nepřítomnosti zástavního dlužníka 2) z důvodu, že soud prvního stupně neposlal předvolání jeho zástupkyni, o které se dozvěděl poté, co odeslal předvolání k jednání zástavnímu dlužníkovi 2), avšak před tím, než nastala fikce doručení. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu uvedl, že zákon neukládá, aby soud znovu doručoval písemnost zvolenému zástupci účastníka, který skutečnost, že je zastoupen, oznámil soudu až poté, co soud již písemnost účastníkovi odeslal. Má za to, že nastala fikce doručení předvolání zástavnímu dlužníkovi 2) a že soud prvního stupně postupoval správně a v souladu se zákonem, když poté, co se mu zásilka s předvoláním vrátila, ji vyvěsil na úřední desce, a že proto bylo možné jednat v nepřítomnosti zástavního dlužníka 2). Zástavní věřitel navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje, popřípadě aby zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno po 31. 12. 2013 (srov. §1 z. ř. s. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené usnesení odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva, jak má soud postupovat při doručování písemnosti v případě, kdy zástupce účastníka řízení předloží soudu procesní plnou moc k zastupování účastníka poté, co již byla písemnost odeslána účastníku řízení, avšak před tím, než nastaly účinky jejího doručení. Protože při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání zástavního věřitele je opodstatněné.
Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát (srov. §24 odst. 1 větu první a §25 odst. 1 větu první o. s. ř.). Zástupce, jemuž byla udělena plná moc pro celé řízení (tzv. procesní plná moc), je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§28a odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Odpovídá tomu, aby tomuto zástupci byly doručeny všechny písemnosti (elektronické dokumenty), které by jinak byly doručeny účastníku (srov. §50b odst. 2 o. s. ř.). Zástupce, kterému byla udělena procesní plná moc, je proto také vždy nutné předvolat k jednání (§115 o. s. ř.). Zástupci, kterému účastník udělil plnou moc jen pro určité úkony (prostou plnou moc), lze listiny doručovat - jak také vyplývá z povahy této plné moci, podle níž zástupce může činit pouze takové procesní úkony, které jsou v ní uvedeny - jen tehdy, jestliže ho k tomu udělená plná moc výslovně opravňuje; stanoví-li to zákon, musí být listina doručena též zastupovanému účastníku (srov. §50b odst. 4 o. s. ř.).
Zástupci účastníka se písemnost doručuje jen tehdy, byla-li v době odeslání písemnosti soudem vykázána jeho plná moc. Byla-li soudu předložena plná moc až po odeslání písemnosti, není třeba písemnosti zástupci účastníka doručovat, i kdyby v době vlastního doručení byl účastník již zastoupen; rozhodující v tomto směru (z hlediska potřeby doručení písemnosti zástupci účastníka) totiž není den doručení písemnosti, ale den jejího odeslání adresátu (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 277/2014, které bylo uveřejněno pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. 21 Cdo 235/2014, uveřejněného pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně odeslal dne 4. 3. 2016 předvolání k jednání nařízenému na den 25. 4. 2016 zástupkyni zástavního věřitele advokátce Mgr. Zuzaně Hájkové, zástavnímu dlužníkovi 1) a zástavnímu dlužníkovi 2). Dne 17. 3. 2016 předložila advokátka Mgr. Dagmar Soukupová soudu prvního stupně plnou moc k zastupování zástavního dlužníka 2), z jejíhož obsahu je zřejmé, že se jedná o tzv. procesní plnou moc (§25 odst. 1 o. s. ř.). Zástavnímu dlužníkovi 2) bylo předvolání k jednání doručováno do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, který zástavního dlužníka 2) dne 9. 3. 2016 na adrese K., P., nezastihl a který proto doručovanou písemnost uložil a zástavnímu dlužníkovi 2) zanechal výzvu, aby si písemnost vyzvedl (§49 odst. 2 věta první o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že zástavní dlužník 2) si tuto písemnost nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů ode dne 9. 3. 2016, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se předvolání k jednání za doručené posledním dnem této lhůty, tj. dnem 21. 3. 2016 (§57 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a §49 odst. 4 věta první o. s. ř.). Dne 30. 3. 2016 byla soudu prvního stupně písemnost vrácena, neboť ji nebylo možné po uplynutí 10 dnů vhodit do schránky adresáta z důvodu, že na uvedené adrese sídlí městský úřad (§49 odst. 4 věta třetí o. s. ř.). Dne 31. 3. 2016 vyvěsil soud prvního stupně „Sdělení pro vyvěšení na úřední desce soudu podle §49 odst. 4 o. s. ř.“, které bylo sňato z úřední desky dne 30. 4. 2016.
Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže zaslal předvolání k nařízenému jednání ze dne 4. 3. 2016 zástavnímu dlužníkovi 2), neboť v době jeho odeslání ještě nebyla vůči soudu účinná plná moc, kterou mu předložila advokátka Mgr. Dagmar Soukupová až dne 17. 3. 2016. Soud prvního stupně nepochybil ani tím, že předvolání k jednání nedoručil uvedené advokátce ani poté, co mu předložila plnou moc, na základě níž byl již zástavní dlužník 2) v době, kdy nastaly účinky doručení jemu zaslaného předvolání k jednání, zastoupen, neboť z hlediska potřeby doručení předvolání zástupkyni zástavního dlužníka 2) nebyl – jak vyplývá z výše uvedeného - rozhodující den doručení předvolání, ale den jeho odeslání zástavnímu dlužníkovi 2). Závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně měl předvolání k jednání doručit zástupkyni zástavního dlužníka 2) poté, co se dne 17. 3. 2016 dozvěděl o tom, že jej zastupuje [bez ohledu na to, že předvolání již bylo předtím odesláno zástavnímu dlužníkovi 2)], a že pokud tak neučinil, je řízení stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, proto není správný.
Vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je naopak zatíženo řízení před odvolacím soudem.
Podle ustanovení §206 odst. 1 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne soud. Podle ustanovení §206 odst. 2 o. s. ř. bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§91 odst. 1 o. s. ř.) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena; to neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.
Účastníky řízení o soudním prodeji zástavy jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník (§355 z. ř. s.). Zástavním věřitelem se jako účastník řízení o soudním prodeji zástavy rozumí ten, kdo podal u soudu návrh na nařízení prodeje zástavy a kdo v ní o sobě tvrdí, že má pohledávku, která je zajištěna zástavním právem váznoucím na zástavě, jejíž soudní prodej navrhuje. Zástavním dlužníkem je jako účastník řízení o soudním prodeji zástavy ten, kdo je vlastníkem k prodeji navržené zástavy. Je-li zástava ve spoluvlastnictví více osob, jsou účastníky řízení všichni spoluvlastníci. Vystupuje-li v řízení o soudním prodeji zástavy několik zástavních dlužníků, nevytvářejí procesní společenství (samostatné nebo nerozlučné), jako je tomu při pluralitě účastníků sporného řízení na straně žalobce nebo žalovaného (srov. §90 a §91 odst. 1 a 2 o. s. ř.); každý zástavní dlužník jedná v tomto řízení sám za sebe. Podá-li jeden z více zástavních dlužníků odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení prodeje zástavy, které je oprávněn podat jen sám za sebe a kterým proto může toto usnesení napadnout jen v části týkající se jeho spoluvlastnického podílu na zástavě, není právní moc výroku tohoto usnesení v části, která se týká ostatních zástavních dlužníků, kteří odvolání nepodali (jejich spoluvlastnických podílů na zástavě), dotčena.
V posuzované věci - jak je zřejmé z obsahu spisu - se zástavní věřitel domáhal nařízení soudního prodeje zástavy [předmětné nemovitosti] ve vlastnictví zástavních dlužníků 1) a 2), kteří jsou na základě rozhodnutí o projednání dědictví (dohody dědiců schválené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 7. 2015 č. j. 34 D 1888/2014-161) po zemřelé J. S., která uzavřela se zástavním věřitelem dne 18. 11. 2013 zástavní smlouvu, jejími podílovými spoluvlastníky každý v rozsahu jedné poloviny. Protože v řízení o soudním prodeji zástavy zástavní dlužníci 1) a 2) jako spoluvlastníci nemovitosti jednají – jak vyplývá z výše uvedeného - každý z nich sám za sebe a protože usnesení o nařízení prodeje zástavy může každý z nich napadnout jen v části týkající se jeho spoluvlastnického podílu na zástavě, je nepochybné, že podal-li odvolání proti vyhovujícímu výroku usnesení soudu prvního stupně o soudním prodeji zástavy jen zástavní dlužník 2), který je spoluvlastníkem jedné poloviny předmětné nemovitosti (zástavy), nabylo usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k zástavnímu dlužníkovi 1), který je podílovým spoluvlastníkem druhé poloviny nemovitosti, samostatně právní moci podle ustanovení §206 odst. 2 věty první o. s. ř. a předmětem odvolacího řízení byl přezkum správnosti výroku usnesení soudu prvního stupně v části, v níž byl nařízen prodej zástavy spoluvlastnického podílu zástavního dlužníka 2) o velikosti jedné poloviny nemovitosti. Jestliže tedy odvolací soud na základě odvolání podaného pouze zástavním dlužníkem 2) přezkoumal vyhovující výrok usnesení soudu prvního stupně i v části, v níž se týkal spoluvlastnického podílu zástavního dlužníka 1), který odvolání nepodal, a posléze usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu, je odvolací řízení postiženo vadou, která mohla mít (a v daném případě měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vůči zástavnímu dlužníkovi 1) totiž usnesení soudu prvního stupně – jak bylo uvedeno výše - nabylo právní moci a důvod pro jeho přezkum v této části jen na základě odvolání zástavního dlužníka 2) nebyl dán.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu