ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1188.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1188/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně Mgr. K. L. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Vansou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 5/57, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , organizační složce státu, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 697 97 111, o určení neplatnosti dohody a o určení zařazení žalobkyně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 200/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2016 č.j. 30 Co 242/2016-94, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.7.2016 č.j. 30 Co 242/2016-94 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce posouzení naléhavého právního zájmu žalobkyně, není-li v situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohla být ohrožena, případně pro své nejisté postavení by mohla být vystavena konkrétní újmě srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 20.6.1995 sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 35, svazek 3, str. 261, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2001 sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002; přičemž neprokáže-li žalobkyně v určovací žalobě naléhavý právní zájem, soud již v dané situaci nezkoumá její ostatní věcné aspekty - srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.5.2011 sp. zn. 30 Cdo 1121/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2016 sp. zn. 28 Cdo 1654/2016) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. května 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu