ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1346.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1346/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce Ing. P. K. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, proti žalované de Wolf GROUP s.r.o. , se sídlem v Chebu, Americká č. 2452/14, IČO 648 31 442, zastoupenému JUDr. Josefem Heydukem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová č. 1150/32, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 10 C 225/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 2016 č.j. 61 Co 384/2016-201, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Heyduka, advokáta se sídlem v Chebu, Májová č. 32.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9.11.2016 č.j. 61 Co 384/2016-201 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k nezbytnosti vzájemné důvěry ve vztazích zaměstnance a zaměstnavatele a k zákonnému požadavku, aby zaměstnanec celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005 sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 86, roč. 2006; k výkladu ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zák. práce z hlediska naplnění míry intenzity porušení pracovní kázně a způsobu hodnocení míry této intenzity srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, roč. 2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2000 sp. zn. 21 Cdo 323/2000, anebo právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000; k otázce výkladu a určitosti projevu vůle srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1997, pod č. 29, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.11.1996 sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 35, roč. 1998 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.3.2003 sp. zn. 21 Cdo 1760/2002; k otázce, zda společnost, pro niž žalobce vykonával práci, byla konkurenční ve vztahu k žalované srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 1866/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 12, roč. 1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2015 sp. zn. 21 Cdo 1132/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 1652/97, který byl uveřejněn pod č. 87 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Za situace, kdy žalobce opakovaně nerespektoval pokyny nadřízených a neplnil své zaměstnanecké povinnosti, nemůže obstát ani námitka žalobce, že okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele došlo ke „krácení práv zaměstnance“.
V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu