ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1420.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1420/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka, a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce RAVEN CZ a. s. se sídlem v Hradci Králové, Za Škodovkou č. 838, IČO 25884581, zastoupeného Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí č. 125/16, proti žalovaným 1) Ing. M. Š. a 2) V. N. , oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Bělocerkevská č. 1037/38, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 224/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016 č. j. 26 Co 404/2016-205, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016 č. j. 26 Co 404/2016-205 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že se odvolací soud nemůže zabývat správností usnesení soudu prvního stupně, kterým nebyla připuštěna změna žaloby, protože se jedná o rozhodnutí procesní povahy, proti kterému není opravný prostředek přípustný a které již nabylo právní moci) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003 sp. zn. 21 Cdo 387/2003 uveřejněný pod č. 139 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 723/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1605/2015 a v nich vyjádřený právní názor, že rozhodne-li soud, že žalobcem navrženou změnu žaloby nepřipouští, znamená to mimo jiné, že nárok uplatněný změnou žaloby nebude v řízení projednáván a že o něm nebude rozhodnuto, neboť se nestal předmětem řízení; věcnou správnost usnesení soudu prvního stupně, kterým nebyla připuštěna změna žaloby, není oprávněn odvolací soud přezkoumávat; to platí i tehdy, bylo-li odvoláním napadeno rozhodnutí ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o původní žalobě; hodlá-li žalobce i nadále uvedený nárok uplatňovat u soudu, musí tak učinit žalobou a tím o něm zahájit nové řízení) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu