ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1600.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1600/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce T. , zastoupeného JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Ptašínského č. 307/4, proti žalovaným 1) Mgr. K. H. , a 2) H. Š. , zastoupené Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem v Praze, Ladova č. 2044/3, o 11 654 165 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 55/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2016 č. j. 18 Co 380/2016-298, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Společnost TEXTIL INVEST s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí č. 1041/12, IČO 25376977 (dále jen „TEXTIL INVEST s. r. o.“) se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 21. 1. 2008 domáhala, aby jí žalovaná 1) zaplatila 11 654 165 Kč s 15,84% úrokem z prodlení od 1. 4. 2001 do zaplacení, aby jí T. H. zaplatila 11 654 165 Kč s 15,84% úrokem z prodlení od 1. 4. 2001 do zaplacení s tím, že uspokojení této pohledávky se TEXTIL INVEST s. r. o. může domáhat jen z výtěžku prodeje spoluvlastnického podílu T. H. ve výši 7/48 k nemovitostem, a to pozemkům parc. č. 2211, 2212, 2213, 2214, 2215, 2216, 2217, 2218, 2219/2, 2220, 2221, 2222, 2223, 2224, 2225, 2226, 2228, budově na pozemku parc. č. 2212 a budově na pozemku parc. č. 2216, všem v obci a katastrálním území T., a aby jí A. K., zaplatila 11 654 165 Kč s 15,84% úrokem z prodlení od 1. 4. 2001 do zaplacení s tím, že uspokojení této pohledávky se TEXTIL INVEST s. r. o. může domáhat jen z výtěžku prodeje spoluvlastnického podílu A. K. ve výši 8/48 k uvedeným nemovitostem. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je věřitelem splatné peněžité úvěrové pohledávky, která vznikla na základě úvěrové smlouvy č. 308-011-97 uzavřené dne 21. 1. 1997 mezi Českou spořitelnou, a. s., jako věřitelem a I. H. jako dlužníkem, a že tato pohledávka je zajištěna jednak ručením, neboť žalovaná 1) dne 21. 1. 1997 podepsala listinu nazvanou „Prohlášení o ručitelském závazku“, ve které se zaručila za splnění závazků dlužníka z úvěrové smlouvy, a jednak zástavním právem, neboť žalovaná 1), T. H. a A. K. uzavřely dne 21. 1. 1997 s Českou spořitelnou, a. s., smlouvu o zřízení zástavního práva č. N-1/308-011-97 k spoluvlastnickým podílům na uvedených nemovitostech ve výši 7/48, 7/48 a 8/48. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla dne 30. 11. 1999 postoupena Konsolidační bance Praha, s. p. ú., dne 28. 2. 2001 společnosti ICOM a. s., a dne 23. 2. 2007 ji společnost TEXTIL INVEST s. r. o. vydražila ve veřejné dobrovolné dražbě a že obligační dlužník přes pravomocný a vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 2005 sp. zn. 48 C 57/2001, kterým mu bylo uloženo zaplatit 11 654 165 Kč s příslušenstvím, dosud ničeho nezaplatil, je společnost TEXTIL INVEST s. r. o. oprávněna domáhat se uspokojení pohledávky po žalované 1) jakožto ručiteli a cestou realizace zástavního práva váznoucího na předmětných nemovitostech.
Obvodní soud pro Prahu 5 - poté, co usnesením ze dne 9. 3. 2012 č. j. 28 C 55/2008-107 rozhodl, že v řízení bude pokračováno namísto A. K., zemřelé dne 4. 2. 2010, s žalovanou 2), a co usnesením ze dne 12. 9. 2013 č. j. 28 C 55/2008-141 rozhodl, že v řízení bude pokračováno namísto T. H., zemřelé dne 20. 11. 2012, s žalovanou 1) - rozsudkem ze dne 17. 3. 2014 č. j. 28 C 55/2008-151 rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit společnosti TEXTIL INVEST s. r. o. 11 654 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,84 % ročně z dlužné částky od 24. 2. 2007 do zaplacení s tím, že povinnost žalované 1) zaniká v rozsahu plnění I. H. anebo žalované 2), že žalovaná 1) je povinna zaplatit společnosti TEXTIL INVEST s. r. o. 11 654 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,84 % ročně z dlužné částky od 24. 2. 2007 do zaplacení s tím, že uspokojení pohledávky se společnost TEXTIL INVEST s. r. o. může domáhat pouze z výtěžku prodeje spoluvlastnického podílu žalované 1) ve výši id. 14/48 předmětných nemovitostí, že žalovaná 2) je povinna zaplatit společnosti TEXTIL INVEST s. r. o. 11 654 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,84 % ročně z dlužné částky od 24. 2. 2007 do zaplacení s tím, že uspokojení pohledávky se společnost TEXTIL INVEST s. r. o. může domáhat pouze z výtěžku prodeje spoluvlastnického podílu žalované 2) ve výši id. 1/6 předmětných nemovitostí a že povinnost žalované 2) zaniká v rozsahu plnění I. H. anebo žalované 1), v části, ve které se společnost TEXTIL INVEST s. r. o. domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 15,84 % ročně z částky 11 654 165 Kč od 1. 4. 2001 do 23. 2. 2007, řízení zastavil a rozhodl, že žalované jsou povinny zaplatit společnosti TEXTIL INVEST s. r. o. na náhradě nákladů řízení 663 290 Kč k rukám advokátky Mgr. Leny Pršalové s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované. Dospěl k závěru, že vzhledem ke splatnosti dluhu, která podle úvěrové smlouvy nastala dne 20. 1. 1998, a k tomu, že dlužník svůj závazek nesplnil, zástavnímu věřiteli vznikl nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, přičemž zaplacení pohledávky se může domáhat pouze z výtěžku prodeje zástavy. Současně dovodil, že žalovaná 1) zajistila pohledávku vůči dlužníku prohlášením o ručitelském závazku ze dne 21. 1. 1997 a že je povinna uspokojit věřitele v případě, že dlužník své závazky z uzavřené smlouvy o úvěru nesplní.
Řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 12. 1. 2015 č. j. 28 C 55/2008-178 zastavil, neboť žalované ani poté, co k tomu byly vyzvány, nezaplatily soudní poplatek za odvolání. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podaly obě žalované odvolání.
Obvodní soud pro Prahu 5 – poté, co společnost TEXTIL INVEST s. r. o. v podání ze dne 14. 1. 2015 doručeném soudu prvního stupně dne 23. 1. 2015 navrhla, aby na její místo vstoupil do řízení žalobce, kterému smlouvou ze dne 2. 12. 2014 postoupila práva související s předmětnou pohledávkou - usnesením ze dne 27. 3. 2015 č. j. 28 C 55/2008-209 rozhodl, že v řízení bude pokračováno namísto původního žalobce TEXTIL INVEST s. r. o. se společností T. smlouvou o postoupení pohledávky prokázala právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a žalobce se svým vstupem do řízení souhlasil.
Žalobce v průběhu řízení před odvolacím soudem podáním ze dne 14. 11. 2016 doručeným soudu prvního stupně dne 18. 11. 2016 navrhl, aby na jeho místo vstoupil do řízení Ing. P. P., kterému smlouvou ze dne 14. 11. 2016 postoupil předmětnou pohledávku a který se svým vstupem do řízení souhlasí.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2016 č. j. 18 Co 380/2016-298 návrh žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupil Ing. P. P., zamítl, usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odvolací řízení zastaveno, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi žalobcem a Ing. P. P. nabyla účinnosti dne 14. 11. 2016 podpisem obou smluvních stran s výjimkou ujednání obsaženého v článku 4.1, ve kterém si strany dohodly, že „účinky postoupení postupovaných pohledávek z postupitele na postupníka podle této smlouvy, a to především přechod práv věřitele spojených s postupovanými pohledávkami, nastanou mezi smluvními stranami i vůči třetím osobám, zejména ručitelce i zástavcům a státním orgánům, zaplacením úplaty“. Vzhledem k tomu, že žalobce ani nabyvatel pohledávky netvrdí ani neprokazují naplnění sjednané odkládací podmínky (zaplacení úplaty), nemohlo dojít k zamýšleným účinkům postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §1879 a násl. občanského zákoníku a nebyly proto splněny předpoklady „dané v ustanovení §107a o. s. ř.“. Usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení odvolací soud potvrdil, neboť o žádosti žalovaných na osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení bylo již pravomocně rozhodnuto [žádost žalované 1) byla zamítnuta, žalované 2) bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení ve výši 50 %] a z obsahu spisu nevyplývá, že by stanovená povinnost žalovaných zaplatit soudní poplatek za odvolání byla splněna.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu v části, ve které byl zamítnut návrh žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupil Ing. P. P., podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §107a občanského soudního řádu, neboť žalobce prokázal uzavření smlouvy o postoupení pohledávek – tedy existenci právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, která mezi stranami „nepochybně účinná byla“. Má za to, že pokud měl odvolací soud pochybnosti o její účinnosti, měl žalobce k doložení příslušné právní skutečnosti vyzvat ve smyslu ustanovení §118a odst. 1 občanského soudního řádu, a pokud tak neučinil, zatížil řízení - mimo nesprávného právního posouzení – rovněž jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) a že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Žalobce se v projednávané věci domáhá po žalovaných zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené dne 21. 1. 1997, a to jednak na základě „Prohlášení o ručitelském závazku“ ze dne 21. 1. 1997 a jednak na základě „Smlouvy o zřízení zástavního práva č. N-1/308-011-97“ ze dne 21. 1. 1997 . Otázku, zda smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2016 představuje právní skutečnost, která je způsobilá mít za následek převod práva na jiného, je třeba i v současné době posuzovat podle právních předpisů účinných v té době, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném v době do 31. 12. 1997 (dále jen „obč. zák.“). Vzhledem k tomu, že „původní“ právní úpravou se řídí také všechny právní skutečnosti působící na změnu právního poměru (včetně změny v osobě věřitele), i když nastaly teprve za účinnosti „nové“ právní úpravy, je podle těchto (dosavadních) právních předpisů třeba posoudit rovněž smlouvu o postoupení pohledávky.
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř. (srov. §107a odst. 1 o. s. ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (srov. §107a odst. 2 větu první o. s. ř.).
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud - jak vyplývá z ustanovení §107a o. s. ř. - ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práv (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek převod nebo přechod práv), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práv. Otázkou, zda žalobce je skutečně nositelem jím (v žalobě) tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003 sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V projednávané věci žalobce v návrhu, kterým se domáhal, aby na jeho místo vstoupil do řízení Ing. P. P., označil za právní skutečnost, v důsledku které právo přešlo na tuto fyzickou osobu, smlouvu o postoupení pohledávky, kterou s ní uzavřel dne 14. 11. 2016.
Smlouva o postoupení pohledávky je dvoustranný právní úkon, který uzavírá původní věřitel (postupitel) s jinou osobou (postupníkem). Předmětem smlouvy je postoupení určité pohledávky (práva na plnění od dlužníka) původního věřitele postupníku, který se stává věřitelem dlužníka na místě původního věřitele (postupitele). Dlužník není účastníkem smlouvy o postoupení pohledávky, k jejímu uzavření není třeba jeho souhlasu a o postoupení pohledávky nemusí být předem vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že s postoupenou pohledávkou přechází na postupníka i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (srov. §524 odst. 2 obč. zák.), tedy i zajištění pohledávky bez ohledu na typ zajištění a bez ohledu na to, zda zajištění poskytuje dlužník nebo třetí osoba, je smlouva o postoupení pohledávky právní skutečností, s níž právní předpisy spojují přechod zástavního práva i ručení.
Smlouva ze dne 14. 11. 2016 je – jak správně dovodil odvolací soud – podle svého obsahu nepochybně smlouvou o postoupení pohledávky, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti, které v takové smlouvě musí být sjednány. Za řízení tedy bylo prokázáno, že právní skutečnost, kterou žalobce označil v podání ze dne 14. 11. 2016, je vskutku právní skutečností a že jím tvrzená právní skutečnost nastala, neboť mezi žalobcem a Ing. P. P., byla smlouva o postoupení pohledávky opravdu uzavřena. Protože s postoupenou pohledávkou přechází na postupníka i její zajištění a protože se jedná o pohledávku, jejíhož uspokojení se žalobce prostřednictvím realizace zajišťovacích institutů domáhá, bylo prokázáno též to, že se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod ručení i zástavního práva, a že je způsobilá tento přechod způsobit. Otázkou, zda na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2016 opravdu právo přešlo z žalobce na Ing. P. P., se však odvolací soud – s ohledem na výše uvedené – již neměl zabývat, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v části, ve které byl zamítnut návrh žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupil Ing. P. P., správné. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu v této části, jakož i ve výrocích o potvrzení usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení a o náhradě nákladů odvolacího řízení, které jsou na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislé, zrušil (§243e odst. 1 a §243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu