ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1671.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1671/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce JUDr. M. M., zastoupeného Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka č. 282/57 , proti žalované A. K., zastoupené JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. č. 64/34, o neúčinnost darovacích smluv, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 293/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. října 2016, č. j. 8 Co 966/2014-295, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 10. 2016, č. j. 8 Co 966/2014-295, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že „na základě pravomocného rozsudku, v němž byl žalovaný Ing. Š. B. označen jako insolvenční správce úpadce PIVOVAR EGGENBERG, a. s., není osobní majetek dlužníka exekučně postižitelný a proto nemohou být předmětné darovací smlouvy odporovatelnými právními úkony“) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2421/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 508/2016, anebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1965/2013, v nichž je vyjádřen právní závěr, že na základě exekučního titulu získaného proti příslušné osobě ve sporu, v němž vystupovala jako správce konkursní podstaty nebo insolvenční správce konkrétního úpadce (z titulu výkonu této funkce), nemůže být výkonem rozhodnutí nebo exekucí nikdy postižen osobní majetek této osoby (majetek správce konkursní podstaty nebo insolvenčního správce), že pohledávky vycházející z exekučního titulu získaného proti příslušné osobě ve sporu, v němž vystupovala jako správce konkursní podstaty nebo insolvenční správce konkrétního úpadce (z titulu výkonu této funkce), jdou k tíži "konkursní podstaty úpadce" a že poté, co nastanou účinky zrušení konkursu na majetek úpadce, přechází povinnost k úhradě těchto závazků (v rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny z majetku konkursní podstaty) bez dalšího na úpadce (dlužníka)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Poukazuje-li dovolatel na ustanovení §39 odst. 3 insolvenčního zákona, podle kterého "náklady insolvenčního správce spojené s využitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich využití účelné v rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským výborem", přehlíží, že tyto otázky nebylo možné řešit v řízení o projednávané věci. Bylo-li pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2014, č. j. 13 Cm 1888/2012-281, rozhodnuto, že Ing. Š. B. je povinen uspokojit žalobcovu pohledávku "jako insolvenční správce dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s. se sídlem v Českém Krumlově, Pivovarská č. 27, IČO 63999994", bylo tím (pro rozhodnutí v projednávané věci) závazně stanoveno, že pohledávka má být uspokojena z majetkové podstaty dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s. a že v její prospěch nemůže být použit "osobní" majetek Ing. Š.B.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. srpna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu