ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1758.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1758/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, proti žalované MEP MONTAGGI s. r. o. se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 249/46, IČO 26043122, zastoupené Mgr. Jiřím Čechem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova tř. č. 16/13 , o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 116/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2016, č. j. 30 Co 307/2016-89, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č. j. 30 Co 307/2016-89, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k náležitostem žaloby podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. (především k vylíčení rozhodných skutečností a k údaji o tom, čeho se žalobce domáhá) a k postupu soudu při odstraňování vad žaloby srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné pod č. 209/2002 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4810/2010, k poučovací povinnosti soudu při jednání podle ustanovení §118a o. s. ř. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2604/2009, uveřejněný pod č. 34/2011 v časopise Soudní judikatura, rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod č. 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1163/2013, v nichž byl vyjádřen mimo jiné právní závěr, že poučení podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne jak účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, tak i tehdy, jestliže účastník sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý sporné tvrzení prokázat, nebo jestliže účastník o svém sporném tvrzení označil důkazy, přesto se mu však nepodařilo jejich prostřednictvím sporné tvrzení prokázat, že z ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. proto mimo jiné vyplývá, že soud poskytne poučení o povinnosti důkazní vždy také tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 856/2013, že se odvolací soud při řešení otázky poučení podle ustanovení §118a o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přehlíží, že soudy v jí zmiňované věci vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než v projednávané věci, a že proto právní závěr přijatý v uvedeném rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadá.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu