ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1759.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1759/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce T. S. , zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 1390/17, proti žalovanému Českému rozhlasu se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 1409/12, IČO 452 45 053, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 287/18, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 56/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016 č.j. 23 Co 341/2016-230, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Rostislava Šustka, advokáta se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 1390/17.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.11.2016 č.j. 23 Co 341/2016-230 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.9.2014 sp. zn. 21 Cdo 1331/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2015 sp. zn. 21 Cdo 5054/2014, uveřejněné pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2015 sp. zn. 21 Cdo 317/2015 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2016 sp. zn. 21 Cdo 2457/2015, z nichž vyplývá, že zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný ve smyslu ustanovení §52 písm. c) zák. práce tehdy, nemá-li zaměstnavatel – s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizační změně - možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě; jestliže se však z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce sjednaný pracovní smlouvou propouštěného zaměstnance (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost, spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele anebo – jako tomu bylo v případě posuzovaném v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2015 sp. zn. 21 Cdo 317/2015 - v rozhodnutí zaměstnavatele o nahrazení části činnosti zaměstnance, vykonávajícího dohodnutý druh práce, činností jiných (nově přijatých nebo stávajících) zaměstnanců, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce; k otázce nadbytečnosti zaměstnance a podmínce, aby po rozhodnutí o organizační změně zaměstnanci odpadla alespoň část z více dosud vykonávaných prací srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.11.1980 sp. zn. 6 Cz 36/80, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod číslem 42, roč. 1982, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2012 sp. zn. 21 Cdo 262/2012, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5.3.2015 sp. zn. 21 Cdo 346/2014] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z dovolání (jeho obsahu) vyplývá, že jsou v něm však převážně uplatněny jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [podstatou námitek dovolatele je jeho nesouhlas se skutkovým závěrem soudů ohledně porovnání obou pracovních náplní, neboť „druh práce (pracovní pozice „zástupce vedoucího“) nebyl mezi účastníky pracovního poměru sjednán a nelze tak tvrdit, že práce žalobce pro žalovaného nebyla nadbytečná. Pro žalovaného byla nadbytečná práce na pracovní pozici „hráč orchestru I.“, kterou v době své výpovědi žalobce vykonával.“; dovolatel nesouhlasí s hodnocením důkazů, na základě něhož oba soudy dospěly ke skutkovému závěru, že výpovědní důvod pro nadbytečnost nebyl naplněn a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. června 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu