ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2034.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2034/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Ing. S. Š. , zastoupeného JUDr. Vladimírou Šaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická č. 845/9, proti žalovaným 1) Českému svazu vědeckotechnických společností z. s. se sídlem v Praze 1, Novotného lávka č. 200/5, IČO 00444502, zastoupenému JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze, Dejvická č. 306/9, 2) K.M. spol. s r. o. se sídlem v Praze 1, Křížovnické náměstí č. 193/2, IČO 63990865, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem v Praze 4, Voráčovská č. 937/14, 3) JUDr. V. B. , 4) Dr. A. M. , zastoupenému JUDr. Václavem Bartošem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křížovnické náměstí č. 193/2, 5) JUDr. A. B. Ph. D. , soudní exekutorce se sídlem v Brně, Konečného náměstí č. 541/2, IČO 66240697, a 6) L. J. , zastoupenému Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Praze, Plzeňská 2095/150 , o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 133/2012, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2015, č. j. 58 Co 114/2015-165, takto:
I. Dovolání žalované 2) se odmítá .
II. Žalovaná 2) je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobci 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíry Šaškové, advokátky se sídlem v Praze 2, Blanická č. 845/9, a žalovanému 4) 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Bartoše, advokáta se sídlem v Praze 1, Křížovnické náměstí č. 193/2; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. 58 Co 114/2015-165, do části výroku II., v níž se rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích (I., II.) ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) potvrzuje, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, kdy nastanou účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení §118b o. s. ř. srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, který byl uveřejněn pod č. 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. 58 Co 114/2015-165, do výroku I., v němž se odvolání žalované 2) proti zamítavým výrokům rozsudku soudu prvního stupně (III., IV.) jako subjektivně nepřípustné odmítá, a do části výroku II. (ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 5) a 6) a ve výrocích o nákladech řízení mezi těmito účastníky), v níž se odvolání žalované 2) rovněž jako subjektivně nepřípustné odmítá, není přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost [§238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony)].
Dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. 58 Co 114/2015-165, do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není rovněž přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobce se nemohl stát oprávněným věřitelem pohledávky, neboť v době údajného postoupení žalovaná 2) nebyla vlastníkem pohledávky, vlastníky pohledávky byli žalovaný 3) a 4)“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 2) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu