ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2087.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2087/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Z. S. , zastoupené JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova č. 593/10, proti žalovanému GÜHRING s. r. o. se sídlem v Líních, Na Perkách č. 608, IČO 49194291, zastoupenému Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem v Plzni, Boettingerova č. 2902/26, o odškodnění nemoci z povolání, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jakovedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 8 C 185/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2016, č. j. 56 Co 290/2016-375, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Bauera, advokáta se sídlem v Plzni, Purkyňova č. 593/10.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2016, č. j. 56 Co 290/2016-375, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci - vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, č. j. 21 Cdo 1/2015-303 (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výše škody na výdělku srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 350/98, uveřejněném pod č. 132/1999 v časopise Soudní judikatura, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002, uveřejněném pod č. 64/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce zjišťování průměrného výdělku srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněném pod č. 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání, v níž žalovaný uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Žalovaný uvádí, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu také ve výroku „pod bodem II.“, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení (ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně) tak, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně, za řízení před soudem odvolacím a dovolacím ve výši 182.243,- Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Bauera“. Ve vztahu k tomuto výroku však dovolání neobsahuje žádné údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, z nichž mimo jiné vyplývá, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části, aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn), a postrádá i vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Ostatně závěr o nezpůsobilém vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. platí i ve vztahu k dovolání žalovaného do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu