ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2093.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2093/2017-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.
v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného JUDr. Gabrielou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Orlická č. 163/18, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, o vydání dědictví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 2/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2016, č. j. 25 Co 273/2016-208, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2016, č. j. 25 Co 273/2016-208, podle ustanovení
§243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.; srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zejména vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu ( i soudu prvního stupně), že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když neprovedl jím navrhované důkazy a nepoučil jej řádně „o nutnosti doplnit tvrzení nebo důkazy“; a vznáší-li výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) rozhodující, tj. že žalobce se zůstavitelkou nevedli společnou domácnost ve smyslu ustanovení §115 a §475 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a proti hodnocení důkazů soudy (zejména důkazů výpověďmi svědků)], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senát