ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2592.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2592/2017-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. H. , zastoupeného JUDr. Ivou Zlochovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Havlíčkovo nám. č. 153/2, proti žalovanému monti okna s.r.o. se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Horní č. 1681/26, IČO 26944545, zastoupenému JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 600/21, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 147/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2017 č. j. 15 Co 370/2015-264, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivy Zlochové, advokátky se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Havlíčkovo nám. č. 153/2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2017 č. j. 15 Co 370/2015-264 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by ze skutečností namítaných dovolatelem vyplývaly právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Podstatou dovolání žalovaného je jeho nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že žalovaný neprokázal požití alkoholického nápoje žalobcem dne 23. 4. 2012 a že se tedy žalobce nedopustil jednání vytýkaného mu žalovaným v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 23. 4. 2012, a s hodnocením důkazů, na základě něhož k tomuto skutkovému závěru dospěl.
Snaží-li se dovolatel závěr odvolacího soudu, že protokolem o vykonané dechové zkoušce nelze mít – vzhledem k naměřené hodnotě alkoholu v dechu žalobce 0,16 promile - za prokázané, že žalobce požil dne 23. 4. 2012 alkoholický nápoj, zpochybnit nastolením otázky, která podle jeho názoru nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, a to, jaký je „postup zaměstnavatele při zjišťování alkoholu u zaměstnance“, pak přehlíží, že napadený rozsudek odvolacího soudu na vyřešení této otázky nezávisí.
Napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí ani na vyřešení otázky intenzity porušení povinností zaměstnance, u něhož bylo zjištěno požití alkoholu, neboť odvolací soud se - vzhledem k tomu, že dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce dne 23. 4. 2012 alkohol nepožil a tedy neporušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci - hodnocením této intenzity v posuzovaném případě nezabýval.
Výše uvedené námitky, jimiž žalovaný uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., tedy nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu