ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2639.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2639/2017-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce L. V. , zastoupeného JUDr. Milošem Císařem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární č. 886/14, proti žalovanému DŘEVOTVAR, výrobní družstvo Znojmo se sídlem ve Znojmě, Družstevní č. 3615/8, IČO 00030619, zastoupenému JUDr. Jiřím Feichtingerem, Ph. D., advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1932/13, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 23 C 19/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2016, č. j. 49 Co 276/2015-87, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Feichtingera, Ph. D., advokáta se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1932/13.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2016, č. j. 49 Co 276/2015-87, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. – tak jako tomu je v tomto případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn; má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního procesního práva se (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlil ( srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod číslem 116/2014 v časopise Soudní judikatura, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); takovým vymezením není bez dalšího pouhý odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4883/2010, v němž dovolací soud řešil otázku skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem a výkladu písemného projevu vůle, navíc na základě zcela jiného skutkového děje, než byl zjištěn v posuzované věci], a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatel podrobuje kritice skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 20. 11. 2014 je platným právním jednáním, zpochybňuje správnost hodnocení důkazů soudy obou stupňů a předestírá vlastní skutkové závěry); v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu