ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.264.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 264/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce AVR Estate s. r. o. se sídlem v Praze 9, Poděbradská č. 55/88, IČO 27884511, zastoupeného JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem v Praze 1, Žatecká č. 55/14, proti žalovanému Moravskému Peněžnímu Ústavu – spořitelnímu družstvu se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Senovážné náměstí č. 1375/19, IČO 25307835, zastoupenému JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 85/104, o určení, že zástavní právo k nemovitostem nevzniklo, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 262/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2016, č. j. 62 Co 154/2016 - 96, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Vody, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 85/104.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, č. j. 62 Co 154/2016 – 96, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (závěr, že důkaz úvěrovou smlouvou ze dne 15. 11. 2013, který žalobce navrhl provést v odvolacím řízení, se vztahoval k jeho tvrzením o neplatnosti úvěrové smlouvy, jež žalobce poprvé uplatnil až v odvolacím řízení, a proto k nim odvolací soud nepřihlédl, neboť se nejednalo o žádnou ze zákonem stanovených výjimek ve smyslu ustanovení §205a o. s. ř., tedy že tato tvrzení posoudil jako „nepřípustné novum“ a z tohoto důvodu neprovedl ani důkaz úvěrovou smlouvou) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl přijat právní názor, že vyplyne-li ve sporném řízení potřeba provedení nenavrženého důkazu z tvrzení, které účastník uplatňuje v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením §205a odst. 1 o. s. ř., nesmí odvolací soud takový důkaz (ani z vlastní iniciativy) provést, a to bez ohledu na to, zda má být tímto novým důkazem prokázána skutečnost, jež by mohla způsobit absolutní neplatnost právního úkonu] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Vytýká-li dovolatel soudům, že se měly zabývat „existencí samotné pohledávky žalovaného a platností předmětné úvěrové smlouvy, neboť podmínkou existence zástavního práva je existence dluhu žalovaného vůči žalobci“, a že měly proto provést důkaz úvěrovou smlouvou, pomíjí, že k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a teprve k těmto tvrzením označit důkazy, kterými je míní prokázat; soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede [§101 odst. 1 písm. a), §120 odst. 1 o. s. ř.]. Aby tedy mohl účastník nějakou skutečnost prokazovat, musí ji nejdříve tvrdit. Není-li konkrétní důvod neplatnosti právního úkonu v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků. Namítá-li dovolatel, že „již soud prvního stupně měl postupovat podle ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř.“, přehlíží, že soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy jen v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (§120 odst. 2 o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že soudy v posuzovaném případě nepostupovaly v rozporu s ustanovením §120 odst. 2 o. s. ř.
Vznáší-li dovolatel výhrady proti správnosti skutkových zjištění soudů a vytýká-li soudům, že neprovedly jím navržené důkazy a že nesprávně zhodnotily provedené důkazy, uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.; v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu