ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2643.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2643/2017-455
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.
v právní věci žalobkyně B. G. , zastoupené Mgr. Lenkou Brodskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V jámě č. 699/1, proti žalované R. K. , zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 97/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 25. února 2016, č. j. 24 Co 464/2015-302, ve znění usnesení ze dne 28. dubna 2016,
č. j. 24 Co 464/2015-319, a usnesení ze dne 30. srpna 2016, č. j. 24 Co 464/2015-380, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmary Říhové, advokátky se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25.2.2016, č.j. 24 Co 464/2015-302, ve znění usnesení ze dne 28. dubna 2016, č.j. 24 Co 464/2015-319, a usnesení ze dne 30. srpna 2016, č.j. 24 Co 464/2015-380, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatelka výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a dovozuje-li vlastní (odlišný) právní názor na věc, tj. že nebyly naplněny důvody pro její vydědění], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu,
že o zůstavitele P. K., zemřelého dne 24.12.2013, trvale neprojevovala opravdový zájem, jaký by jako potomek projevovat měla ve smyslu ustanovení §469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku [ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“); srov. §3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník], je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, že odvolací soud vycházel při posouzení této otázky z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (k otázce trvalého neprojevování opravdového zájmu potomka o zůstavitele způsobem neodpovídajícím řádnému chování potomka k rodiči srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9.2009, sp. zn. 21 Cdo 1912/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78, ročník 2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2013, sp. zn. 21 Cdo 705/2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Konečně není důvodná ani námitka, že se odvolací soud nezabýval i dalším zůstavitelem uplatněným důvodem vydědění podle ustanovení §469a odst. 1 písm. d)
obč. zák., jelikož by to ničeho neměnilo na správnosti závěru, že dovolatelka není dědičkou zůstavitele již z důvodu trvalého neprojevování opravdového zájmu o něj.
Dovolací soud dodává, že nebyly shledány ani předpoklady pro vyhovění návrhu dovolatelky na „odklad vykonatelnosti“ dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23.8.2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu