ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2657.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2657/2017-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.
v právní věci žalobkyně E. T. , zastoupené JUDr. Jiřím Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 3/253, proti žalovaným 1) I. P. a 2) I. P. , obou zastoupeným JUDr. Ludvíkem Hynkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 2074/37, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 15 C 168/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2016, č. j. 24 Co 477/2016-134, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6.12.2016, č.j. 24 Co 477/2016-134, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.; srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatelka výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem i soudem prvního stupně (zejména důkazu výpovědí svědkyně, B. Š.) a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, tj. že zůstavitelka v době pořízení závěti dne 12.8.2012 nejednala v duševní poruše, dovozuje-li na základě toho vlastní (odlišný) právní názor na věc, že závěť je neplatná, a namítá-li, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když jednak neprovedl jí navrhované důkazy (za účelem prokázání duševního stavu zůstavitelky znaleckým posudkem z oboru psychiatrie), a jednak se nezabýval otázkou okruhu dalších možných dědiců], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud dodává, že nebyly shledány ani předpoklady pro vyhovění návrhu dovolatelky na „odklad vykonatelnosti“ dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23.8.2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu