ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2697.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2697/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně M. K. , zastoupené Mgr. Kateřinou Sigmundovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614/11, proti žalované PROMINENT CZ s.r.o., se sídlem v Brtništi č. 4, IČO 273 12 453, zastoupené JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 859/22, o náhradu škody z pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 35 C 125/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. března 2016 č.j. 30 Co 344/2015-224, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 3. 2016 č. j. 30 Co 344/2015-224 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009 sp. zn. 21 Cdo 2031/2008; k otázce příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem srov. např. právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. 21 Cdo 3435/2008, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2659/2012, nebo závěry býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1975 sp. zn. Cpj 37/74, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1976, str. 35; k otázce oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1972 sp. zn. 6 Cz 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085 a nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 11. 1994 sp. zn. III. ÚS 150/93, publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález téhož soudu ze dne 6. 12. 1995 sp. zn. II. ÚS 56/95, publikovaný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj., že dne 22. 9. 2010 nedošlo k události, kterou by bylo možné označit za pracovní úraz žalobkyně a nebylo tak možné shledat příčinnou souvislost mezi událostí a škodou, tj. poškozením pravého lokte žalobkyně, která musí být pro uplatnění nároku odpovědnosti za škodu postavena najisto), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. srpna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu