ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.314.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 314/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Mgr. P. P. , zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Stroupežnického č. 2328/30, proti žalovaným 1) Ing. H. K. a 2) M. K. , oběma zastoupeným JUDr. Josefem Pelechem, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana č. 1157/32, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 87/2013, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2016, č. j. 14 Co 81/2016-231, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michaely Strnadové, advokátky se sídlem v Praze 5, Stroupežnického č. 2328/30.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.5.2016, č. j. 14 Co 81/2016-231, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobkyně zůstavitelem Z. K., zemřelým dne 21.6.2012, ve smyslu ustanovení §469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2012; srov. §3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 403/2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009, sp. zn. 21 Cdo 3992/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.7.2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelé uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkového závěru, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) rozhodující, tj. že „nelze uzavřít, že žalobkyně o zůstavitele neprojevila opravdový zájem, jelikož jejich vztahy byly hluboce narušeny již od dětství žalobkyně, nikoliv však z její viny“, a že v dospělosti žalobkyně „oba dva neučinili nic pro obnovení vzájemných vztahů“, a proti hodnocení důkazů soudy (zejména důkazu výpověďmi svědků a účastníků řízení), činí-li z výsledků dokazování v tomto směru odlišná (jiná) skutková zjištění a na základě svých odlišných skutkových zjištění dovozují vlastní (odlišný) právní názor na věc a namítají-li, že v projednávané věci nese důkazní břemeno tvrdit a prokazovat žalobkyně a nikoliv žalovaní, ačkoliv neberou náležitě v úvahu, že pro posouzení sporu o důvodnosti vydědění žalobkyně nebylo určující neunesení důkazního břemene žalobkyní ani žalovanými, dospěl-li odvolací soud (i soud prvního stupně) k závěru, že zůstavitel „důvody pro vydědění neměl“, na základě skutkových zjištění vyplývajících z výsledků dokazování a jejich právního posouzení], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu