ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3531.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3531/2017-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně K. Z. , zastoupené JUDr. Nadjou Clare Hrušovskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Jezerem č. 415/2, proti žalované České republice - Ministerstvu zahraničních věcí se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí č. 101/5, IČO 45769851, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1055/1 , o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 77/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 23 Co 249/2016-166, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry Bognárové, advokátky se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1055/1 .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, č. j. 23 Co 249/2016-166, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelka především zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud (i soud prvního stupně) založil svůj závěr o tom, že žalobkyně svým jednáním závažným způsobem porušila své povinnosti stanovené v ustanovení §301 písm. c) zákoníku práce dodržovat právní a ostatní předpisy vztahující se k vykonávané práci, s nimiž byla seznámena, a v ustanovení §301 písm. d) zákoníku práce střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před ztrátou, a že žalovaná byla oprávněna rozvázat s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle ustanovení §52 písm. g) zákoníku práce; podstatou námitek dovolatelky je nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů provedené důkazy hodnotily a ke kterým důkazům přihlížely, předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, dále dovolatelka namítá jiné vady řízení (které spatřuje v tom, že „odvolací soud přehlédl v řízení před soudem prvního stupně absenci poučení dle §118a odst. 1-3 o. s. ř. a také §119a o. s. ř. a nevyvodil z této vady žádné důsledky“ a že „soud prvního stupně neprovedl v řízení žalobkyní navržené důkazy, nerozhodl o tom, že je neprovede, a ani v rozsudku nezdůvodnil, proč je neprovedl, přestože navržené důkazy rozhodně nebyly ani nadbytečné ani nepotřebné“], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Rozhodnutí odvolacího soudu je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k požadavku určitosti výpovědi z pracovního poměru srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 193/67, uveřejněný pod č. 34/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1369/2001, k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení §52 písm. g) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce právní názory, uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněném pod č. 7-8/1996 v časopise Práce a mzda, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo – ve vztahu k současnému zákoníku práce – v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1479/2011 (při hodnocení stupně intenzity porušení pracovních povinností zaměstnancem není soud vázán tím, jak účastníci sami hodnotí určité jednání zaměstnance, pouze soudu přísluší posouzení, zda zjištěné porušení pracovních povinností dosáhlo zákonem předvídané intenzity, výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3325/2012, a jsou-li některá hlediska pro posouzení intenzity porušení pracovních povinností v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1405/2012)] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu