ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3564.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3564/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. J. a b) M. J. , obou zastoupených JUDr. Ivem Bubrjakem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Soudní č. 1293/14, proti žalovanému M. S. , zastoupenému Mgr. Davidem Běhalem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Fügnerovo nábřeží č. 2809, o neúčinnost právních úkonů, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 43/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. února 2017 č. j. 60 Co 37/2017-87, takto:
Dovolání žalobců se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. 2. 2017 č. j. 60 Co 37/2017-87 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2000 sp. zn. 25 Cdo 1184/99 a v něm vyslovený právní názor, že v rámci zjišťování skutkového stavu věci je civilní soud oprávněn zjistit a posoudit celý skutkový základ uplatňovaného nároku, a to i když tento základ z hlediska právního posouzení skutkových okolností zasahuje do oboru trestního, příp. správního práva, a že pokud pak jde o otázku úmyslného jednání žalovaného, je soud oprávněn při výkonu civilní pravomoci tuto otázku sám předběžně posoudit] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Závisí-li rozhodnutí na řešení předběžné otázky, je soud povinen řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přerušit, jestliže jde o takovou otázku, kterou není oprávněn sám řešit. Dovolatelům lze přisvědčit, že se jedná mimo jiné i o otázku, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo je spáchal. Soud je (v občanském soudním řízení) vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal (§135 odst. 1 o. s. ř.). Soud je vázán výrokem rozsudku vydaného v trestním řízení, nikoli jeho odůvodněním; není však oprávněn zkoumat věcnou správnost výroku takového rozhodnutí, ani procesní postup vedoucí k příslušnému rozhodnutí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009 sp. zn. 32 Cdo 4179/2007).
Namítají-li však dovolatelé, že „zkracující jednání dlužníka s vědomostí druhé strany“ není jen „znakem civilní skutkové podstaty pro neúčinnost právního jednání“, ale je i uvedeno jako znak skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele, trestného činu zvýhodnění věřitele a trestného činu způsobení úpadku, a že „soud civilní si nemůže učinit závěr sám v rámci řešení předběžné otázky o tom, zda byl spáchán trestný čin či nikoli“, pak přehlížejí, že rozhodnutí soudu o neúčinnosti právního úkonu (právního jednání) dlužníka vůči věřiteli na otázce, „zda byl spáchán trestný čin či nikoli“, nezávisí. Tato otázka se ostatně ani v rámci šetření policejního orgánu podle ustanovení §158 a násl. trestního řádu, které má být podle názoru dovolatelů důvodem pro přerušení řízení, neřeší a řešit se (závazně pro soud v občanském soudním řízení) ani nemůže, neboť o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je oprávněn rozhodnout pouze (trestní) soud.
Námitky, jimiž dovolatelé uplatnili jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (namítají-li vady řízení spočívající v tom, že jim soudy nedoručily odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně, že jim byla odepřena možnost vyjádřit se k odvolání žalovaného a že odvolací soud se ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval vyjádřením žalovaného a při svém rozhodnutí k němu nepřihlédl), přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. založit nemohou.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu