ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3653.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3653/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce P. H. , zastoupeného Doc. JUDr. et Mgr. Janem Brázdou, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 43/6, proti žalované České republice - Celnímu úřadu pro Karlovarský kraj , se sídlem v Karlových Varech, Dubová č. 8, IČO 712 14 011, o uložení povinnosti zveřejnit písemnou omluvu a zaplacení 100.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 149/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. května 2017 č.j. 10 Co 581/2016-408, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4.5.2017 č.j. 10 Co 581/2016-408, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k pojmu diskriminace a diskriminačních důvodů srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2009 sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108, roč. 2010, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2012 sp. zn. 21 Cdo 4586/2010 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.1.2015 sp. zn. 21 Cdo 1165/2013; k problematice rovného zacházení a zákazu přímé i nepřímé diskriminace ve služebním poměru srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2016 sp. zn. 21 Cdo 2686/2015 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2013 sp. zn. 21 Cdo 867/2011; k otázce dokazování tvrzené diskriminace srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.7.2012 sp. zn. 21 Cdo 572/2011, k otázce formulace žalobního petitu a vázanosti žalobcem navrhovaným zněním srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2003 sp. zn. 21 Cdo 909/2003] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (dovozuje-li žalobce, že „odvolací soud nepřistupoval k hodnocení důkazů objektivně“, že jednání žalované vykazuje znaky diskriminace a nerovného zacházení, vychází z jiných skutkových okolností, než jaké byly soudy zjištěny; tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Namítá-li dovolatel, že „rozsudek odvolacího soudu pro něj byl překvapivý“, potom pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 1037/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 476/2015). O takový případ se však v projednávané věci - jak je zřejmé z obsahu spisu a z napadeného rozsudku – nejedná.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu