ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3697.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3697/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 633/49, proti žalovaným 1) Property Mojmírova 11, a.s. "v konkurzu" se sídlem v Praze 10, Košická č. 63/30, IČO 27866866, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru č. 137/9, a 2) Infocredit s.r.o. "v konkurzu" se sídlem v Dobřichovicích, Palackého č. 70, IČO 25643517, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Boleslavova č. 901/7, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, za účasti Peněžního domu, spořitelního družstva se sídlem v Uherském Hradišti, Havlíčkova č. 1221, IČO 64508889, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 227/2007, o dovoláních žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. září 2015 č.j. 6 Co 1485/2015-643, 7 Co 822/2015, takto:
I. Dovolání žalované 1) se zamítá .
II. Dovolání žalované 2) se odmítá .
III. Žalované a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Anny Doležalové, MBA, advokátky se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 633/49.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 19.9.2007 u Okresního soudu v Písku domáhal, aby bylo určeno, že nedobrovolná veřejná dražba uskutečněná dne 7.9.2007 v Dobřichovicích žalovanou 2) jako dražebníkem, jejímž předmětem byla nemovitost ve vlastnictví žalobce, a to "stavba B. předměstí, občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 5494/1, vše zapsáno na LV 5233 pro obec a k.ú. P.", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná 2) [jako dražebník] uskutečnila na návrh (v mezidobí již zaniklé) společnosti INTERCORP LTD [jako věřitelky pohledávky, zajištěné zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 4.11.1993] nedobrovolnou dražbu nemovitostí, při níž se vydražitelem stala žalovaná 1), že mu však nebylo doručeno oznámení o dražbě podle ustanovení §40 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že podal dne 2.8.2007 k Okresnímu soudu v Písku žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě. Žalovaná 2) přesto dražbu provedla, i když byla podle názoru žalobce povinna od ní upustit; provedená veřejná nedobrovolná dražba je tedy neplatná.
Okresní soud v Písku - poté, co usnesením ze dne 6.10.2009 č.j. 6 C 227/2007-104 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.12.2009 č.j. 6 Co 3088/2009-122 na návrh žalobce učiněný při jednání dne 2.4.2009 připustil, aby do řízení přistoupila společnost INTERCORP LTD jako další žalovaný - rozsudkem ze dne 16.4.2010 č.j. 6 C 227/2007-159 žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný (správně žalobce) je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 31.915,40Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky, žalované 2) 33.545,20 Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Raidy a společnosti INTERCORP LTD 26.040,-Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Plocka a že "Okresní státní zástupce Písek nemá právo na náhradu nákladů řízení". Dovodil, že se žalobce dovolal neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby v tříměsíční prekluzívní lhůtě [§48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] jen vůči žalovaným 1) a 2). Protože vůči společnosti INTERCORP LTD, která do řízení přistoupila na návrh žalobce dodatečně, nebyla tato lhůta zachována [k přistoupení společnosti do řízení došlo až po jejím uplynutí], nemůže být žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby úspěšná. Skutečnost, že žalobce podal u soudu žalobu o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě podle ustanovení §166 občanského zákoníku, nebyla podle soudu prvního stupně "pro tento spor" rozhodující.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7.10.2010 č.j. 6 Co 1984/2010-190 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že, byla-li žaloba o neplatnost veřejné dražby podána u soudu do tří měsíců ode dne jejího konání, právo na vyslovení neplatnosti veřejné dražby nezaniklo, i když žaloba nesměřovala proti všem osobám, které se z hlediska věcné legitimace musí řízení zúčastnit, a i když se staly účastníky řízení až na návrh podaný po uplynutí této lhůty. Vzhledem k tomu, že v době rozhodování věci soudem prvního stupně byli účastníky řízení všichni, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, nebyla důvodem k zamítnutí žaloby okolnost, že společnost INTERCORP LTD vstoupila do řízení až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval "uplatněnými důvody neplatnosti provedené dražby" a aby "své rozhodnutí řádně zdůvodnil".
Okresní soud v Písku poté rozsudkem ze dne 14.3.2011 č.j. 6 C 227/2007-234 žalobu opět zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 91.850,80 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky, žalované 2) 108.317,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Raidy a společnosti INTERCORP LTD 74.040,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Plocka a že "Okresní státní zástupce nemá právo na náhradu nákladů řízení". Po provedeném dokazování dospěl nejprve k závěru, že dražebník sice zaslal žalobci oznámení o dražbě bez označení osoby příjemce datem narození, a že proto písemnost mohl převzít také otec žalobce, avšak "každopádně dražebník oznámení v souladu s §40 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. žalobci zaslal" a provedená dražba tedy nemůže být z tohoto důvodu neplatná. To, že byla podána žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě, o níž nebylo do dne provedení dražby soudem rozhodnuto, nezpůsobuje podle soudu prvního stupně její neplatnost, neboť důvody neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby jsou taxativně vypočteny v zákoně č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a skutečnost, že dražba byla provedena, ačkoliv o žalobě o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě dosud nebylo rozhodnuto, mezi nimi není uvedena. Důvodnou neshledal ani námitku, že by žalovaná 2) neměla způsobilost provádět dražby, neboť je "doloženo zprávou MěÚ Černošice, že žalované 2) byla udělena koncese s předmětem podnikání dne 31.10.2000 na dobu neurčitou".
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22.12.2011 č.j. 6 Co 1990/2011-308 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 31.165,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky a žalované 2) 33.807,- Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Raidy a že "krajské státní zastupitelství nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Odvolací soud nejprve dovodil, že žalobce "byl o záměru konání nedobrovolné dražby informován již tím, že převzal dražební vyhlášku, a, pokud nepřevzal oznámení o dražbě, nezpůsobuje to neplatnost konání dražby". Neplatnost napadené veřejné nedobrovolné dražby nelze úspěšně dovozovat ani z toho, že dražba byla provedena, i když žalobce podal žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě; podání takové žaloby nemá za následek, že by dražebník byl povinen upustit od konání dražby, ale že se "dražba ve stanoveném termínu nekoná", a ustanovení §166 odst. 3 občanského zákoníku je zvláštním právním předpisem k ustanovením §48 odst. 3 až 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), přičemž žaloba o neplatnost dražby "přichází v úvahu až po jejím provedení, kdežto §166 občanského zákoníku přichází v úvahu před provedením (zahájením) nedobrovolné dražby". Protože žalobce podal žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě až dne 2.8.2007 teprve poté, co obdržel oznámení o nedobrovolné dražbě, nemůže být žaloba důvodná.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 26.9.2013 č.j. 21 Cdo 3802/2012-370 zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odmítl názor odvolacího soudu, podle něhož porušení povinností uložených v ustanoveních §166 odst. 3 občanského zákoníku a §46a odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) ze strany dražebníka nemá vliv na platnost veřejné nedobrovolné dražby. Lze-li veřejnou nedobrovolnou dražbu podle ustanovení §166 odst. 3 občanského zákoníku provést (vykonat) až poté, co bude pravomocně rozhodnuto o žalobě o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, a předepisuje-li ustanovení §46a odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), že dražbu nelze provést (vykonat) v původně uveřejněném termínu v důsledku včasného podání žaloby o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě, je nutno podle dovolacího soudu dovodit, že včasné podání žaloby o nepřípustnosti prodeje zástavy u soudu má za následek, že zástava není (po dobu trvání překážky) způsobilým předmětem veřejných nedobrovolných dražeb, a že tedy došlo při dražbě v projednávané věci k vydražení z dražeb vyloučeného předmětu dražby, což je důvodem neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). K námitce, že řízení mělo být zastaveno pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalované, dovolací soud "s odkazem" na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013 sp. zn. 21 Cdo 1012/2013 uvedl, že nebylo dosud v řízení prokázáno, že by společnost INTERCORP LTD zanikla bez právního nástupce.
Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 24.11.2014 č.j. 6 C 227/2007-507, doplněným rozsudkem ze dne 18.5.2015 č.j. 6 C 227/2007-592, žalobě vyhověl, řízení ohledně žalované společnosti INTERCORP LTD zastavil a rozhodl, že žalované 1) a 2) jsou povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 112.932,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Anny Doležalové. Vázán právním názorem dovolacího soudu dospěl soud prvního stupně k závěru, že napadená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná podle ustanovení §166 odst. 3 občanského zákoníku a §46a odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť byla provedena přesto, že byla včas podána žaloba o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě; zástava tak nebyla způsobilým předmětem veřejné nedobrovolné dražby. Řízení vůči žalované společnosti INTERCORP LTD se sídlem Londýně W1G 9 QR, Suite B, Halley Street, muselo být zastaveno proto, že byla ke dni 28.8.2012 zrušena bez právního nástupce, a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení.
K odvolání žalovaných 1) a 2) Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15.9.2015 č.j. 6 Co 1485/2015, 7 Co 822/2015-643 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (ve "znění doplňujícího rozsudku") a rozhodl, že žalované 1) a 2) jsou povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 17.377,- Kč k rukám advokátky JUDr. Anny Doležalové. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že veřejná nedobrovolná dražba, kterou dražebník provedl (vykonal), ačkoli tomu bránil "zákaz" vyplývající z ustanovení §166 odst. 3 občanského zákoníku, je podle ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách neplatná. Námitku žalovaných, podle níž řízení mělo být zastaveno pro "nedostatek věcné legitimace na straně žalované, která ke dni 28.8.2012 zanikla", odvolací soud odmítl s odkazem na pravomocné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.10.2014 č.j. 5 Co 1039/2014-475, ze kterého vyplývá, že zánik společnosti INTERCORP LTD bez právního nástupce není důvodem pro zastavení řízení z důvodu "neexistence podmínek řízení". Zánik některého z nerozlučných společníků nemůže mít podle odvolacího soudu za následek odnětí "práva na rozhodnutí o neplatnosti dražby" zbývajícím účastníkům; to, že společnost INTERCORP LTD zanikla výmazem z britského obchodního rejstříku bez právního nástupce, neznamená, že v řízení s dalšími účastníky nelze pokračovat. Vydražitel navíc nemohl být od počátku v dobré víře, neboť před zahájením veřejné dražby mu bylo známo, že je podána žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly žalované 1) a 2) dovolání.
Žalovaná 1) v dovolání namítá, že v řízení bylo na straně žalovaných nerozlučné společenství ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 občanského soudního řádu, a že soudy měly přihlédnout k důsledkům, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy dotčených osob, a k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se týká, a závěr o platnosti dražby musí vyznít pro všechny nerozlučné společníky stejně. Žalovaná 1) má za to, že nelze zastavit řízení pouze proti jednomu účastníku na straně žalované. Bylo-li řízení zastaveno jen vůči společnosti INTERCORP LTD, stává se pro žalovanou 1) vzniklý stav "neúnosný a nepřiměřeně nespravedlivý a odporující smyslu nerozlučného společenství", neboť ztratila vlastnické právo k předmětu dražby, ačkoli jej řádně a v dobré víře vydražila, a s ohledem na zánik společnosti INTERCORP LTD nemá zjevně možnost domoci se vrácení uhrazené dražební ceny. Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná 2) v dovolání namítá, že ze žádného ustanovení zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a ani občanského zákoníku nevyplývá, že by zahájením řízení podle ustanovení §166 občanského zákoníku nastala u jinak způsobilého předmětu dražby překážka, v důsledku které by "tato věc získala dočasně povahu nezpůsobilosti k dražbě". Žalovaná 2) má tak za to, že Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 26.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 3802/2012 "překročil rozsah svých pravomocí". Soudy navíc nesprávně interpretovaly lhůtu uvedenou v ustanovení §166 odst. 2 občanského zákoníku a zaměřily se pouze na to, že byla splněna "objektivní lhůta", tedy že žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy byla podána "nejpozději 7 dnů přede dnem zahájení veřejné dražby", aniž by zabývaly také tím, zda byla podána do jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o dražbě ("v subjektivní lhůtě"). Žalovaná 2) současně poukazuje na to, že zánikem navrhovatele dražby bez právního nástupce vznikl neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť při rozhodování o určení platnosti dražby musí být navrhovatel dražby, dražebník a vydražitel, kteří jsou nerozlučnými společníky, a nelze rozhodnout ve vztahu k některému z nich, bez rozhodnutí o ostatních. Nemohou-li vůči navrhovateli dražby nastat požadované účinky, nemůže ani dojít k navrácení do původního stavu před provedením dražby. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žaloba zamítá, případně, aby rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaných 1) a 2) bylo odmítnuto. Uvedl, že jeho vlastnické právo, které je předmětem tohoto řízení a které požívá ústavněprávní úrovně právní ochrany, je silnější než "pravidlo utvořené soudní judikaturou" ohledně okruhu účastníků řízení o neplatnost dražby a věcnému rozhodnutí ani vyhovění žalobě o neplatnost dražby nemůže zabránit zánik jednoho z nerozlučných společníků, neboť má za to, že - z hlediska předmětu řízení - lze v řízení pokračovat i bez něj. S názorem žalované 1), že je třeba žalobu pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnout, žalobce nesouhlasí, protože by takový výklad zcela popřel smysl žalob o neplatnost dražby a upřel by vlastníkům možnost ochrany před odejmutím vlastnického práva prostřednictvím veřejné dražby, jakkoli nezákonně provedené. Vzhledem k okolnosti, že "vydražitel si fakticky půjčil prostředky od navrhovatele dražby za účelem oficiálního bankovního převodu a mezi dražebníkem a vydražitelem existovaly personální propojenosti", žalobce dovozuje, že se žalovaná 1) [jako vydražitel] nemůže dovolávat dobré víry. S názorem žalované 2), která ve svém dovolání pouze "polemizuje" s právním názorem Nejvyššího soudu ČR uvedeným v rozsudku ze dne 26.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 3802/2012 a dovozuje svým výkladem, že provedení dražby navzdory soudnímu řízení podle §166 občanského zákoníku není stiženo sankcí neplatnosti, žalobce nesouhlasí a má za to, že při použití metody logického a systematického výkladu vztahu ustanovení §166 občanského zákoníku a ustanovení §46a a §48 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nelze dospět k jinému závěru, než jaký učinil dovolací soud v předchozím dovolacím řízení.
Vedlejší účastník vyjádřil souhlas s námitkou týkající se nerozlučného společenství účastníků na straně žalované a má za to, že zánik společnosti INTERCORP LTD bez právního nástupce znemožňuje vyslovení neplatnosti dražby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Žalovaná 2) ve svém dovolání nesouhlasí s názorem, že by zahájení řízení o nepřípustnost prodeje zástavy podle ustanovení §166 občanského zákoníku mohlo mít za následek, že "jinak způsobilý předmět dražby se stane dočasně nezpůsobilým k dražbě". Tuto otázku hmotného práva odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která dospěla k závěru, že, lze-li veřejnou nedobrovolnou dražbu podle ustanovení §166 odst. 3 občanského zákoníku provést (vykonat) až poté, co bude pravomocně rozhodnuto o žalobě o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, a předepisuje-li ustanovení §46a odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), že dražbu nelze provést (vykonat) v původně uveřejněném termínu v důsledku včasného podání žaloby o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě, je nutno dovodit, že včasné podání žaloby o nepřípustnosti prodeje zástavy u soudu má za následek, že zástava není (po dobu trvání překážky) způsobilým předmětem veřejných nedobrovolných dražeb, a že tedy veřejná nedobrovolná dražba, kterou dražebník provedl (vykonal), ačkoliv tomu bránil zákaz uvedený v ustanovení §166 odst.3 občanského zákoníku, je podle ustanovení §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neplatná (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 3802/2012, který byl uveřejněn pod č. 138 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014). Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, není dovolání žalované 2) proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné a dovolání žalované 2) navíc neobsahuje údaje o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014]. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 2) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Napadený rozsudek odvolacího soudu závisí ve věci samé mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva, zda lze pokračovat v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, zanikne-li během řízení navrhovatel dražby, jako jeden z nerozlučných společníků na straně žalované, aniž by do jeho práv a povinností vstoupil právní nástupce. Protože tato právní otázka nebyla v praxi dovolacího soudu vyřešena, je dovolání žalované 1) proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání žalované 1) není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že napadená veřejná nedobrovolná dražba byla provedena dne 7.9.2007 - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č.131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 47/2004 Sb., č. 480/2004 Sb. a č. 554/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. a zákonů č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 160/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 315/2006 Sb. a č. 443/2006 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen "obč. zák.") a zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb., č. 257/2004 Sb., č. 181/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb. a č. 110/2007 Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
V zákoně o veřejných dražbách se výslovně nestanoví, kdo je v řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby pasivně věcně legitimován. V judikatuře soudů byl přijat závěr, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách se musí z hlediska věcné legitimace účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) - aniž by tu byla dána jakákoliv výjimka - navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod. č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
O procesní společenství účastníků (tzv. subjektivní kumulaci) jde tehdy, vystupuje-li na straně žalobce nebo žalovaného anebo na obou stranách sporu více osob. Společenství účastníků vzniká zpravidla tím, že žalobu podá více osob, že žaloba směřuje proti více žalovaným, že dojde ke spojení více věcí ke společnému řízení rozhodnutím soudu (§112 odst. 1 o.s.ř.) nebo že do řízení přistoupí další účastník (§92 odst. 1 o.s.ř.).
Nerozlučné společenství více účastníků (§91 odst.2 o.s.ř.) směřuje v občanském soudním řízení k tomu, aby bylo zajištěno, že se rozhodnutí soudu bude vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, vyžaduje-li to nedílná hmotněprávní povaha předmětu řízení; v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nerozlučnost společenství účastníků vyplývá z právní povahy veřejné nedobrovolné dražby, z předpokladů pro vyslovení její neplatnosti a z důsledků, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy těchto osob, jakož i z toho, že účinek rozhodnutí o žalobě, jak vyplývá především z povahy neplatnosti dražby, se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012 sp. zn. 21 Cdo 1638/2011).
Žalovaná 1) v dovolání dovozuje, že na straně žalované je třeba účastníky považovat za nerozlučné společníky, a že proto musí soud rozhodnout "jediným rozsudkem, který je závazný pro všechny společníky dané strany a musí vůči všem nerozlučným společníkům vyznít stejně". S tímto názorem dovolací soud souhlasí v tom směru, že v řízení o určení neplatnosti - jak je uvedeno výše - jsou účastníci na straně žalované nerozlučnými společníky a závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně, neboť takový postup vyžaduje nedílná hmotněprávní povaha předmětu tohoto řízení.
Navrhovatelka napadené veřejné nedobrovolné dražby společnost INTERCORP LTD ztratila během řízení způsobilost být účastníkem řízení (§107 odst. 1 o.s.ř.), neboť byla ke dni 28.8.2012 zrušena, a to - jak bylo soudy zjištěno - bez právního nástupce; řízení vůči tomuto účastníku řízení proto muselo být zastaveno (§107 odst.5 o.s.ř.).
Z ustálené judikatury dovolacího soudu, podle které závěr o neplatnosti dražby musí pro všechny nerozlučné společníky vyznít stejné, rovněž vyplývá, že "stejně" soud musí rozhodnout vůči těmto účastníkům řízení pouze ve věci samé (meritorně), nikoliv také o otázkách procesních (upravujících průběh řízení). Skutečnost, že jeden z nerozlučných společníků se stal nezpůsobilým být nadále účastníkem řízení (zanikl) a že nelze vůči němu v řízení pokračovat, nemůže mít vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé ve vztahu k ostatním účastníkům řízení. Takový závěr vyplývá již z toho, že nerozlučné společenství vzniká, vyžaduje-li to hmotněprávní povaha předmětu řízení. Důvody, pro které je možné vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jsou uvedeny v ustanoveních §48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, z nichž je zřejmé, že možnost osob (v těchto ustanoveních uvedených) podat návrh na vyslovení neplatnosti dražby je zde dána zejména proto, že provedenou dražbou bylo podstatným způsobem zasaženo do jejich práv, přičemž důvody, pro které je možné neplatnost dražby vyslovit, se týkají splnění (resp. nesplnění) základních podmínek (předpokladů) pro nařízení veřejné nedobrovolné dražby. Již z uvedeného "účelu" žaloby o určení neplatnosti dražby vyplývá, že zánik (smrt) některého z účastníků řízení (tj. i nerozlučného společníka na straně žalované) nemůže ovlivnit řízení takovým zásadním způsobem, že by bylo řízení o určení neplatnosti dražby nutné zastavit vůči všem účastníkům řízení. Takový závěr je opodstatněný tím spíše, byla-li veřejná nedobrovolná dražba - jako v posuzovaném případě - provedena v rozporu se zákonem (srov. též právní názor vyjádřený v předchozím rozsudku dovolacího soudu ze dne 26.9.2013 č.j. 21 Cdo 3802/2012-370).
Námitka žalovaných, že po zrušení společnosti INTERCORP LTD (navrhovatelky dražby) je dán v řízení nedostatek pasivní věcné legitimace, jako jedné z podmínek řízení, tedy není - s ohledem na výše uvedené - důvodná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalované 1) podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalované 1) bylo zamítnuto a dovolání žalované 2) bylo odmítnuto a jsou proto - spolu s vedlejším účastníkem, který vstoupil do řízení na jejich straně - povinny společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady potřebné k bránění práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolacího soud přihlédl k tomu, že výše odměn má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,-Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,-Kč (srov. §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Žalované 1) a 2) a vedlejší účastník jsou povinni náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.300,- Kč žalobci společně a nerozdílně zaplatit k rukám advokáta, který jej v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2017
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu