ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3834.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3834/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) L. B. a b) L. Š. , obou zastoupených JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové - Slezském Předměstí, Orlická č. 163/18, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR , státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupené JUDr. Janem Marečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Švihance č. 1476/1, o vyvlastnění pozemků, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 102/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015 č.j. 4 Co 105/2015-183, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit účastníku Ředitelství silnic a dálnic ČR na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Marečka, advokáta se sídlem v Praze 2, Na Švihance č. 1476/1.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Městského úřadu v Lázních Bohdaneč ze dne 28.1.2005 č.j. T80/1088-401-2004/Kř/79 byly vyvlastněny pozemky žalobců parc. č. 883/69 o výměře 3.431 m 2 , č. 883/73 o výměře 38 m 2 a č. 883/78 o výměře 35 m 2 v katastrálním území a obci L. "ve prospěch České republiky, zastoupené Ředitelstvím silnic a dálnic ČR", pro účel veřejně prospěšné stavby dálnice "D 11, stavba 1105/II, Osičky - Hradec Králové, která je součástí dálničního tahu Praha - Hradec Králové - Jaroměř - Trutnov - státní hranice s Polskem". V rozhodnutí městský úřad stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 220.750,- Kč s tím, že každému ze žalobců bude vyplacena částka 110.375,- Kč.
Krajský úřad Pardubického kraje, odbor majetkový, oddělení stavebního řádu, rozhodnutím ze dne 4.8.2005 č.j. KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí městského úřadu a rozhodnutí potvrdil. Dospěl k závěru, že ocenění pozemků je třeba posoudit podle platného cenového předpisu, tj. podle vyhlášky č. 540/2002 Sb., a že výše náhrady odpovídá ceně obvyklé. K požadavku žalobců na vyvlastnění dalšího pozemku parc.č. 862/2 o výměře 1.331 m 2 v kat. území L. uvedl, že "je takové výměry a se zajištěným přístupem, že i po vyvlastnění předmětných pozemků ho bude možno k dosavadnímu účelu bez nepřiměřeného omezení využívat".
V žalobě podané u Krajského soudu v Hradci Králové dne 9.1.2008 a doplněné podáním ze dne 26.9.2011 žalobci ve věci vyvlastnění uvedených nemovitostí zejména namítali, že nebyli dostatečně za vyvlastnění odškodněni, neboť "v době vyvlastnění nebyly předmětné pozemky ornou půdou, nýbrž stavebním pozemkem", a mají proto v současné době hodnotu cca 1200,- Kč/m 2 a že správní orgán do vyvlastnění nezahrnul pozemkovou parcelu č. 862/2 v kat. území L., když "s ohledem na poměr k vyvlastněné pozemkové parcele č. 883/69 se tato parcela jevila hospodářsky nevyužitelná" a byla užívána při stavebních pracích, čímž byla znehodnocena. Navrhovali, aby soud "zrušil rozhodnutí o vyvlastnění odvolacího správního orgánu i správního orgánu prvního stupně".
Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR uvedl, že "žalobní petit je nesprávný, neboť soud nemůže v řízení podle části páté o.s.ř. rozhodnutí o vyvlastnění zrušit".
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21.9.2012 č.j. 16 C 102/2008-62 zamítl žalobu, aby "bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 4.8.2005 č.j. KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o vyvlastnění pozemků parc. č. 883/69 o výměře 3.431 m 2 , č. 883/73 o výměře 38 m 2 a č. 883/78 o výměře 35 m 2 v katastrálním území a obci L. a spolu s ním rozhodnutí Městského úřadu stavebního odboru Lázně Bohdaneč z 28.1.2005 o vyvlastnění týchž pozemků a aby byl zrušen návrh na vyvlastnění", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobci požadovaný petit na zrušení rozhodnutí správního orgánu není v řízení podle části páté občanského soudního řádu přípustný.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.12.2013 č. j. 4 Co 127/2013-103 zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytknul, že "opomenul žalobce, kteří nebyli navíc právně zastoupeni, poučit o způsobech rozhodování v řízení podle části páté občanského soudního řádu a umožnit jim úpravu žaloby".
Krajský soud v Hradci Králové poté rozsudkem ze dne 27.2.2015 č.j. 16 C 102/2008-157 zamítl žalobu "podanou dne 4.1.2008 podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 4.8.2005 č.j. KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš" a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně dalšímu účastníkovi řízení Ředitelství silnic a dálnic ČR na náhradě nákladů řízení 7.242,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Marečka. Z provedeného dokazování soud prvního stupně dovodil, že "pro vyvlastnění nemovitostí byly splněny zákonem stanovené podmínky a stalo se tak ve veřejném zájmu na základě zákona a za náhradu", když mezi žalobci a dalším účastníkem (ani jiným subjektem) nebyla uzavřena dohoda o prodeji pozemků. Odmítl námitku žalobců, že provedeným vyvlastněním by došlo ke změnám v hranicích obcí, okresů a krajů, neboť žalobci získali dne 12.5.2003 do podílového spoluvlastnictví pozemkové parc. č. 883/69, č. 883/73, č. 883/78 v kat. území L. a ke dni 7.5.2004, kdy bylo vyvlastňovací řízení zahájeno, již nebylo dále s pozemky manipulováno. Za důvodnou nepovažoval soud prvního stupně ani námitku žalobců o tom, že "správní orgány chybně nezahrnuly do vyvlastnění také zbývající část výměry poz. parcely č. 862/2 v k.ú. L.", neboť v době vyvlastňování i v současné době je "poz. par. č. 862/2 (který byl v rámci pozemkových úprav sloučen s dalším pozemkem a je veden v katastru nemovitostí jako poz. parc. č. 1073 v k.ú. L. o výměře 1.510 m 2 ) užíván jako zemědělská půda v rámci souvislého lánu".
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12.11.2015 č. j. 4 Co 105/2015-183 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně v tom, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění předmětných pozemků, neboť práva k nim nebyla získána dohodou, a že vyvlastnění bylo provedeno v souladu s ustanovením §110 odst. 3 věty první zákona č. 50/1976 Sb., o uzemním plánování a stavebním řádu, tedy v nezbytném rozsahu, neboť "z podkladové dokumentace lze dovodit, že součástí stavby dálnice D 11 byla i úprava souvisejících komunikací, včetně komunikace III/32324, pro který účel bylo třeba vyvlastnit i pozemek parc.č. 883/78 v k.ú. L. o výměře 35 m 2 ".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že odvolací soud se nezabýval jejich námitkou rozšíření předmětu vyvlastnění ohledně pozemků p.č. 883/78 v k.ú. L. v obci a k.ú. P., když, "je-li pozemek obklopen pozemky ve vlastnictví jiného (navíc toho, v jehož prospěch se vyvlastňuje), bez přístupu na komunikaci či jakoukoliv cestu, navíc v důsledku vyvlastnění, je stav spočívající v holém vlastnictví (dominum nullum) nepřijatelný a sám o sobě odůvodňuje předmět vyvlastnění tak, aby k tomu nedošlo". Dovolatelé mají za to, že "zbytkový pozemek není hospodářsky využitelný, neboť k němu není přístup, smysl jeho užívání je vyloučen tím, že jej užívat nelze, pouze pro jiného, a to, je-li sloučen do honu a užíván osobou, ovládající okolní pozemky". S ohledem na výše uvedené žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobců zamítl. Uvedl, že pozemek parc.č. 1337 v k.ú. P. není v místní příslušnosti Městského úřadu Lázně Bohdaneč, a že proto se soudy nemohly zabývat úvahami o rozšíření předmětu vyvlastnění. Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR měl za to, že podmínky pro rozšíření vyvlastnění podle ustanovení §110 odst. 3 stavebního zákona nebyly v daném případě splněny, neboť "se jedná o zemědělskou půdu a pozemek je v současné době užíván nájemcem pro zemědělskou činnost".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, účinného do 30.6.2006 (dále jen "stavebního zákona").
Vyvlastnit lze jen tehdy, není-li možno cíle vyvlastnění dosáhnout dohodou nebo jiným způsobem (§110 odst. 1 stavebního zákona).
Vyvlastnění musí být v souladu s cíli a záměry územního plánování, který se prokazuje zpravidla územním rozhodnutím; pokud účel, pro který se vyvlastňuje, nevyžaduje vydání územního rozhodnutí, zkoumá se soulad s cíli a záměry územního plánování přímo ve vyvlastňovacím řízení (§110 odst. 2 stavebního zákona).
Vyvlastnění může být provedeno jen v nezbytném rozsahu; je-li možno dosáhnout účelu vyvlastnění pouze omezením práva, nelze právo odejmout v plném rozsahu; jestliže se vyvlastněním převádí vlastnické právo pouze k části pozemku nebo se omezuje jiné právo k pozemku či ke stavbě a vlastník nebo jiný oprávněný by nemohl využívat zbývající části pozemku nebo omezeného práva k pozemku či stavbě, popřípadě je mohl užívat jen s nepřiměřenými obtížemi, rozšíří se vyvlastnění i na zbývající část, pokud o to vlastník nebo jiný oprávněný požádá (§110 odst. 1 stavebního zákona).
Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1 o.s.ř.) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. §7 odst. 2 o.s.ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov. §244 odst. 1 o.s.ř.); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. §244 odst. 2 o.s.ř.).
Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a kterou podle zákona provádí stavební úřad (srov. §112 odst. 1 stavebního zákona). Nabylo-li rozhodnutí stavebního úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení §244 odst. 1 o.s.ř. - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení §246 o.s.ř.) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§244 až 250l o.s.ř.). Projednání věci soudem v řízení podle Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí.
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem (§250f o.s.ř.).
Věc, o níž rozhodl správní orgán, tedy smí být v řízení podle Části páté občanského soudního řádu rozhodnuta nejen v takovém rozsahu, v jakém o ní rozhodl správní orgán, ale také v rozsahu vymezeném žalobcem; žalobci se proto ukládá, aby v žalobě vymezil, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta. Rozsah, v jakém soud věc projedná a rozhodne, je tedy určován jednak tím, o čem správní orgán pravomocně rozhodl, jednak požadavkem žalobce vyjádřeném v žalobě o tom, v jakém rozsahu má být věc soudem znovu projednána a rozhodnuta. Rozsah, v jakém žalobce požaduje projednání a rozhodnutí věci soudem, může měnit jen do uplynutí lhůt k žalobě. Soud může při projednávání věci dospět k jiným (odlišným) skutkovým zjištěním a závěrům, než která učinil při opatřování podkladů a při jejich hodnocení správní orgán. Soud současně navazuje na výsledky řízení před správním orgánem a jeho úkolem je jak prověřit správnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem, tak také učinit vlastní skutková zjištění a skutkové závěry, je-li zřejmé, že zjištění skutkového stavu věci správním orgánem nemůže obstát. Soud může v řízení podle Části páté občanského soudního řádu převzít skutková zjištění správního orgánu tehdy, nemá-li soud pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění správního orgánu a nevznesli-li v tomto směru žádné námitky ani účastníci (srov. §250e o.s.ř.). Soud smí též zopakovat důkazy provedené před správním orgánem a, nebrání-li tomu účinky koncentrace řízení (§250d o.s.ř.), přihlédnout k nově tvrzeným skutečnostem a provést další důkazy.
V projednávané věci žalobci již v podané žalobě namítali, že nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění jejich pozemků a že z pozemku parc. č. 862/2 v k.ú. L. byly odděleny pouze menší části, a současně požadovali, aby vyvlastnění bylo ve smyslu ustanovení §110 odst. 3 stavebního zákona rozšířeno na celý pozemek parc.č. 862/2 v k.ú. L. V dosavadním řízení byly tyto námitky žalobců odmítnuty s odůvodněním, že vyvlastnění bylo nutné provést ve veřejném zájmu pro veřejně prospěšnou stavbu. Podle ustálené rozhodovací praxe je veřejný zájem neurčitý právní pojem, který je třeba zjišťovat pro každý konkrétní případ, přičemž veřejný zájem nutno chápat jako zájem, který by bylo možno označit za obecně prospěšný (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.5.1998, sp. zn. 10 Ca 65/98 nebo nález Ústavního soudu ze dne 25.1.2005, sp. zn. III. ÚS 455/03), a závěr odvolacího soudu, který důvodně poukázal na to, že se jednalo o veřejně prospěšnou stavbu dálnice D 11, 1105/II Osičky - Hradec Králové, která byla vymezena nařízením vlády ČR č. 64/1997 Sb. ze dne 12.2.1997, kterým se vyhlásila první změna a doplněk závazné části územního plánu velkého územního celku hradecko-pardubické sídelní aglomerace, a která je součástí dálničního tahu Praha - Hradec Králové - Jaroměř - Trutnov - státní hranice s Polskem, je s touto rozhodovací praxí v souladu. Ohledně zbývající části pozemku parc.č. 862/2 v k.ú. L., která byla v rámci pozemkových úprav sloučena s dalším pozemkem a je vedena v katastru nemovitostí jako poz. parc. č. 1073 v k.ú. L. o výměře 1.510 m 2 , bylo zjištěno, že je užívána jako zemědělská půda v rámci souvislého lánu; lze proto souhlasit se závěrem, že tu není potřeba rozšiřovat vyvlastnění na tento pozemek.
Požadavek žalobců, aby do vyvlastnění byl pojmut také pozemek parc. č. 1337 v kat. území P., musel být odmítnut už proto, že nebyl k vyvlastnění navržen, v řízení před správním orgánem se o jeho vyvlastnění nejednalo a že tedy nemohl být ani předmětem řízení podle Části páté Občanského soudního řádu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit. Dovolání žalobců není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, a proto je Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalobci jsou proto povinni nahradit účastníku Ředitelství silnic a dálnic ČR účelně vynaložené náklady potřebné k bránění práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů dovolacího řízení soud přihlédl k tomu, že výše odměn má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly účastníku Ředitelství silnic a dálnic ČR náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč.
Žalobci jsou povinni náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč účastníku Ředitelství silnic a dálnic ČR zaplatit k rukám advokáta, který ho v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), a to do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2017
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu