ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.462.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 462/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce P. Z. , zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská č. 1383, proti žalované C.S.CARGO a.s. , se sídlem v Jičíně, Hradecká č. 1116, IČO 642 59 374, zastoupené Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. č. 737/3, o náhradu škody ve výši 143.146,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 110 C 15/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2016 č.j. 26 Co 291/2016-175, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.480,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Šimona Slezáka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. č. 737/3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20.10.2016 č.j. 26 Co 291/2016-175 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem, konkrétně jeho délkou, srov. např. právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009 sp. zn. 21 Cdo 3435/2008, nebo závěry býv. Nejvyššího soudu ze dne 27.1.1975 sp. zn. Cpj 37/74, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1976, str. 35, k tomu, že při řešení otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vznikem škody nejde o otázku právní, nýbrž o otázku skutkovou, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 2659/2012, k rozsahu skutečností, které je přípustné prokazovat výslechem svědka a k možnosti výslechu svědka o jeho odborných názorech srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.7.2007 sp. zn. 21 Cdo 1908/2006, k otázce oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 3.11.1994 sp. zn. III. ÚS 150/93, publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, k otázce, že soud neprovede účastníkem označený důkaz soud v případě, jestliže jeho prostřednictvím nelze prokázat pro věc rozhodnou skutečnost srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2003 sp. zn. 21 Cdo 1241/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.3.2015 sp. zn. 21 Cdo 1229/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutkový závěr, který byl pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, zejména závěr, že není dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (jeho následky) a pracovní neschopností od 1.9.2011 do 5.7.2012, a polemizuje-li s tím, ke kterým znaleckým závěrům odvolací soud při posuzování vztahu příčiny a následku přihlížel], a dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. dubna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu