ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4734.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 4734/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. A. , zastoupeného Mgr. Evou Zhřívalovou, advokátkou se sídlem v Českém Brodě, nám. Arnošta z Pardubic č. 11, proti žalovanému J. S. , podnikateli s místem podnikání v Praze 4 - Záběhlicích, Severní I č. 2912/6, IČO 10135316, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Karlovo náměstí č. 559/28, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 83/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2016 č.j. 23 Co 72/2016-355, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Evy Zhřívalové, advokátky se sídlem v Českém Brodě, nám. Arnošta z Pardubic č. 11.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5.4.2016 č. j. 23 Co 72/2016-355 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2015 sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, a k otázce za jakých podmínek lze mít za prokázanou skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2014 sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, uveřejněný pod č. 93 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2016 sp. zn. 21 Cdo 2393/2016] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání, v níž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr, že nebyly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru podle §55 odst.1 písm.b) zákoníku práce, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (že "výpověď svědka K. byla odvolacím soudem hodnocena jako nevěrohodná a účelová", že "znalecké posudky obsahovaly takové závěry, že je bylo možné hodnotit alespoň jako nepřímý důkaz, který by v souvislosti s dalšími důkazy tvořil nepřetržitý řetěz důkazů prokazující tvrzení žalovaného"), předestírá-li vlastní skutkové závěry (že "žalovaný odcizil žárovky, které byly používány pro osvětlení bazénů"), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že "žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem"), uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. a dovolání v této části trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. ledna 2017
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu