ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5102.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 5102/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) P. M. a b) L. M. , proti žalovaným 1) I. B. , 2) J. P. , 3) H. M. , 4) Ing. K. M. a 5) Ing. R. M. , všem zastoupeným JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, K Brusce č. 124/6, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, o žalobách pro zmatečnost podaných žalovanými proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. září 2008 č. j. 13 C 42/2001-310 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2009 č. j. 53 Co 95/2009-374, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 42/2001, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2016 č. j. 53 Co 95/2016-785, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 5) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016 č. j. 53 Co 95/2016-785 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v části týkající se tohoto dovolatele, jehož žaloba pro zmatečnost byla soudy zamítnuta z jiných důvodů než žaloba pro zmatečnost podaná žalovanými 1), 2), 3) a 4), neobsahuje jednak způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [dovolatel vůbec nevylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v ustanovení §237 o. s. ř. je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 2 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014)], jednak vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.; v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat. Na vyřešení právní otázky kladené v dovolání, zda žalovaní 1), 2), 3) a 4) jsou v projednávané věci vzhledem k jejich postavení ve vztahu k žalovanému 5) oprávněni podat žalobu pro zmatečnost, rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným 5), která byla zamítnuta pro nepřípustnost, ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nezávisí.
Dovolání žalovaných 1), 2), 3) a 4) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016 č. j. 53 Co 95/2016-785 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v závěru, že žalovaní 1), 2), 3) a 4), kteří spatřovali důvod zmatečnosti ve skutečnosti, že žalovanému 5) byla odňata možnost jednat před soudem a že žalovaný 5) neměl procesní způsobilost a nebyl v řízení řádně zastoupen, nejsou oprávněni podat žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v §229 odst. 3 o. s. ř. [stejně jako z důvodu uvedeného v §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1900/97, uveřejněné pod č. 69 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, z jehož odůvodnění vyplývá, že k vadě podle §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží soud jen tehdy, byla-li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem tomu, kdo podal žalobu pro zmatečnost, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1503/2003, uveřejněné pod č. 9 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2004, a v něm uvedený právní názor, že k žalobě pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně oprávněn pouze ten účastník řízení, který v původním řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl v něm řádně zastoupen] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1), 2), 3) a 4) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2017
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu