ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5175.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 5175/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) nezletilého M. F. , jako dědice po Ing. L. F., zemřelém dne 17.2.2011, zastoupeného rodiči R. F. a P. F. a b) J. F. , zastoupené JUDr. Karlem Krňanským, advokátem se sídlem v Praze 2, Šumavská č. 46/22, proti žalovaným 1) ABAKUS, společnosti s ručením omezeným se sídlem v Plzni, Škroupova č. 2226/14, IČO 45348146, zastoupené Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Divadelní č. 2728/3a, 2) Komerční bance, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/969, IČO 45317054, 3) PROXIMA DEVELOPMENT s.r.o. se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská č. 1782/11, IČO 25705865, zastoupené JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská č. 92/3, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 71/2006, o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2011 č.j. 14 Co 395/2010-331, takto:
I. Dovolání žalobkyně b) se odmítá .
II. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Františka Schulmanna, advokáta se sídlem v Praze 1, Valentinská č. 92/3; vůči žalobci a) se žalované 3) náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
III. Ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanými 1) a 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně b) a Ing. L. F., zemřelý dne 17.2.2011, se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 19.6.2002 domáhali, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba "budovy na p.č.st. 2564, pozemku p.č.st. 2564 o výměře 150 m 2 - zastavěná plocha a pozemku p.č. 63/19 o výměře 101 m 2 - ostatní plocha, manipulační plocha a příslušenství, vše zapsané v KN u Katastrálního úřadu Příbram na LV č. 2207 pro k.ú. D., provedená dne 26.3.2002 v 13.30 hodin v aukční síni v Plzni, Škrétova 38, dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že Ing. L. F. nebylo doručeno před provedením dražby "oznámení o dražbě" [později změněno tak, že oznámení nebylo doručeno žalobkyni b)] a současně také zpochybnili ocenění nemovitostí jako předmětu dražby.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16.1.2004 č.j. 19 C 92/2002-63 žalobu zamítl a rozhodl, že Ing. L. F. a žalobkyně b) jsou povinni zaplatit žalované 1) nanáhradě nákladů řízení společně a nerozdílně 4.725,- Kč k rukám advokátky JUDr. Venduly Flajšhansové. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaná 1) uzavřela dne 27.9.2001 s Komerční bankou, a.s. smlouvu o provedení nedobrovolné veřejné dražby nemovitostí k vymožení jejích pohledávek z úvěrových smluv ze dne 2.12.1992 a ze dne 20.1.1994, jejichž konečná splatnost byla stanovena ke dni 30.9.1996 a ke dni 31.12.1997, zajištěných zástavním právem k těmto nemovitostem, že podle čestného prohlášení učiněného Komerční bankou, a.s. do notářského zápisu sepsaného notářem JUDr. Josefem Burdou dne 23.5.2001 pod zn. NZ 148/2001 nebyly tyto pohledávky řádně a včas splněny, že nedobrovolná dražba nemovitostí proběhla dne 26.3.2002 a že vydražitelem se stala obchodní společnost PROXIMA DEVELOPMENT, s.r.o. Písemně oznámení o dražbě ze dne 3.11.2001 sice nebylo Ing. L. F. doručeno (v rozporu s ustanovením §10 odst.1 zákona č. 26/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) do jeho vlastních rukou, avšak uvedené pochybení není podle názoru soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §46 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) důvodem k upuštění od dražby, bylo-li mu doručeno písemné upozornění na zamýšlený výkon práva zástavního věřitele; takovéto upozornění bylo Ing. L. F. doručeno dne 7.5.2001 a žalobkyni b) dne 20.8.2001. Námitku proti ocenění prodávaných nemovitostí soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že Ing. L. F. a žalobkyně b) přes výzvu žalované 1) neposkytli potřebnou součinnost k ocenění nemovitostí a že proto cena nemovitostí byla ve smyslu ustanovení §13 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) stanovena podle "dostupných údajů, které měl dražebník k dispozici". Protože nebyl zjištěn žádný důvod neplatnosti dražby uvedený v ustanovení §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), není žaloba důvodná.
K odvolání Ing. L. F. a žalobkyně b) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.9.2004 č.j. 14 Co 165/2004-124 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit Ing. L. F. na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 3.350,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.425,- Kč, vše k rukám advokáta Mgr. Vladimíra Šilera, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 3.350,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.425,- Kč, že advokátu Mgr. Vladimíru Šilerovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování Ing. L. F. v odvolacím řízení 4.800,- Kč a že žalovaná 1) je povinna zaplatit státu "na účet Městského soudu v Praze" na náhradě nákladů řízení 4.800,- Kč a na soudním poplatku z odvolání 1.000,- Kč. Odvolací soud zabývaje se otázkou, kdo je ve sporu pasivně věcně legitimován, dovodil, že dražba prováděná podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) není právním úkonem ve smyslu ustanovení §36 občanského zákoníku, neboť k přechodu vlastnického práva na vydražitele nedochází smlouvou, ale příklepem licitátora, že neplatnost této dražby podle ustanovení §48 odst.3 a 4 zákona č. 26/2000 Sb. je "zásadně neplatností relativní a soud ji může vyslovit pouze na návrh osoby k tomu oprávněné a pouze z důvodů, kterých se tato osoba dovolává", a v prekluzivní lhůtě stanovené zákonem, že "pasivní legitimace v daném případě není založena ani rozhodnutím soudu nebo dohodou účastníků" a "nerozlučné společenství nezakládá ani hmotněprávní povaha předmětu řízení", že podle rozhodnutí soudu o neplatnosti dražby "nelze dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí ohledně vlastnictví k nemovitostem" (nic nebrání vydražiteli, aby se domáhal určení svého vlastnického práva) a že v ustanovení §63 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je upravena zvláštní odpovědnost dražebníka za škodu způsobenou porušením tohoto zákona. Z uvedeného vyplývá podle názoru odvolacího soudu závěr, že ve sporu o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby z důvodu nesprávného postupu dražebníka je pasivně věcně legitimován pouze dražebník. Z hlediska důvodů neplatnosti dražby odvolací soud dovodil, že písemné oznámení o dražbě bylo Ing. L. F. řádně doručeno, neboť si zásilku uloženou "na poště" nevyzvedl, a za řádné je třeba považovat každé doručení, při němž se zásilka dostane do sféry dispozice adresáta, že však nebylo řádně doručeno žalobkyni b), od níž "se nevrátila doručenka" a žalobkyně b) popřela, že by jí byla zásilka doručena. Žalovaná 1) nebyla přes nedostatek řádného doručení písemného oznámení o dražbě žalobkyni b) povinna od dražby upustit, neboť žalobkyni b) i Ing. L. F. bylo řádně doručeno upozornění na zamýšlený výkon práva. Provedená dražba je však přesto podle názoru odvolacího soudu neplatná; ustanovení §46 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) sice "osvobozuje dražebníka od povinnosti upustit od dražby v případě, že oznámení o dražbě není doručeno zástavci a dlužníku, pokud jim bylo doručeno upozornění o zamýšleném výkonu práva", ale - vzhledem k tomu, že ustanovení §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "odlišuje dva odlišné důvody neplatnosti dražby, a to 1) případ, kdy dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, a 2) případ, kdy nejsou splněny podmínky uvedené v §40 odst. 1 a 2 zák. č. 26/2000 Sb." - "znamená to pouze to, že dražba není neplatná z důvodu, že dražebník neupustil od dražby, ale z důvodu nesplnění podmínek §40 odst.1 a 2 cit. zákona". Dražba provedená dne 26.3.2002 je proto neplatná.
K dovolání žalované 1) Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 24.1.2006 č. j. 21 Cdo 126/2005-149 odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů advokátu Mgr. Vladimíru Šilerovi a zrušil rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou výroku, proti němuž bylo dovolání odmítnuto) a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16.1.2004 č.j. 19 C 92/2002-63 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Nejprve dospěl dovolací soud k závěru, že řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách se musí účastnit (jako žalobci nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, přičemž na straně žalované je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 občanského soudního řádu. Dále se zabýval dovolací soud otázkou, jaké má důsledky pro posouzení neplatnosti dražby okolnost, že ustanovení, na kterém odvolací soud založil své právní závěry, bylo v průběhu dovolacího řízení jako protiústavní zrušeno, a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě musí být přihlédnuto k tomu, že ustanovení §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách bylo protiústavní již v době rozhodování věci soudem prvního stupně a odvolacím soudem, i když tato protiústavnost byla Ústavním soudem deklarována (nálezem ze dne 8.3.2005 č. 181/2005 Sb.) až v průběhu dovolacího řízení, a dotčená veřejná dražba proto nemůže být platná.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 9.1.2008 č.j. 30 C 71/2006-204, opraveným usnesením ze dne 21.2.2008 č.j. 30 C 71/2006-208, rozhodl, že se nepřipouští vstup Komerční banky, a.s a PROXIMA DEVELOPMENT s.r.o. do řízení na straně žalované. K odvolání Ing. L. F. a žalobkyně b) Městský soud v Praze usnesením ze dne 21.7.2008 č.j. 14 Co 257/2008-220 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se připouští, aby do řízení na straně žalované jako další účastnice přistoupily Komerční banka, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/696, IČO 45317054 [žalovaná 2)] a PROXIMA DEVELOPMENT s.r.o. se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská č. 1782/11, IČO 25705865 [žalovaná 3)].
Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem ze dne 22.9.2009 č.j. 30 C 71/2006-260 žalobu zamítl a rozhodl, že Ing. L. F. a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení 32.827,34 Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Jany Krupičkové, že Ing. L. F. a žalobkyně b) a žalovaná 2) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení a že Ing. L. F. a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů řízení 7.943,25 Kč k rukám advokáta JUDr. Františka Schulmanna. V řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby jsou pasivně legitimováni kromě zástavce, vlastníka předmětu dražby též navrhovatel dražby, dražebník a vydražitel, kteří mají postavení nerozlučných společníků ve smyslu §91 odst. 2 občanského soudního řádu. Zaniká-li hmotněprávní nárok uplynutím prekluzivní lhůty, musí být uplatněn vůči všem nerozlučným společníkům na straně žalované do uplynutí propadné lhůty, jinak zaniká. Jelikož Ing. L. F. a žalobkyně b) uplatnili právo na určení neplatnosti dražby pouze vůči jednomu z nerozlučných společníků a až po uplynutí prekluzivní lhůty "dosáhli stavu", že se řízení účastnily osoby, které se podle hmotného práva musí z hlediska věcné legitimace řízení účastnit, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jejich právo na určení neplatnosti dražby vůči žalovaným 2) a 3) zaniklo. S právním názorem dovolacího soudu o derogačním účinku nálezu Ústavního soudu ze dne 8.3.2005 sp. zn. Pl. ÚS 47/04, publikovaného pod č. 181/2005 Sb., kterým bylo zrušeno ustanovení §36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. dnem 10.5.2005, který přiznává ex tunc účinek zrušení citovaného ustanovení, soud prvního stupně nesouhlasí a dovodil, že je v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity. Vzhledem k tomu, že tu nebyl tvrzený důvod neplatnosti dražby a že Ing. L. F. a žalobkyně b) svůj nárok uplatnili proti dalším žalovaným až po uplynutí prekluzivní lhůty, soud prvního stupně žalobu zamítl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.1.2011 č.j. 14 Co 395/2010-331 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že Ing. L. F. a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 1) 7.794,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Jany Krupičkové a žalované 3) 11.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Františka Schulmanna a že ve vztahu mezi Ing. L. F. a žalobkyní b) a žalovanou 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud nejprve dospěl k závěru, že, bylo-li řízení o určení neplatnosti dražby zahájeno ve stanovené lhůtě, je možné i po uplynutí lhůty činit dispozice s okruhem účastníků řízení na straně žalované a závěr soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby z důvodu navržení přistoupení dalších účastníků na straně žalované až po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení §48 zákona č. 26/2000 Sb., je proto nesprávný. K právnímu názoru dovolacího soudu, že "v posuzovaném případě musí být přihlédnuto též k tomu, že ustanovení §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách bylo protiústavní již v době rozhodování věci soudem prvního stupně a odvolacím soudem, i když tato protiústavnost byla Ústavním soudem ČR deklarována až v průběhu dovolacího řízení", odvolací soud uvedl, že tento názor byl "překonán" nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 1777/07, podle kterého "soudy tím, že přiznaly ex tunc účinek zrušení ustanovení §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách a konstatovaly neplatnost nedobrovolné dražby pro neexistenci právního titulu podle uvedeného ustanovení, porušily principy zákazu retroaktivity a ochrany důvěry v zákon podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a tím porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny". Ohledně tvrzených důvodů neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, odvolací soud dospěl k závěru, že dražba konaná dne 26.3.2002 byla provedena v souladu se zákonem č. 26/2000 Sb., podmínky ustanovení §40 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. byly splněny a soud prvního stupně rozhodl - vyjma posouzení pasivní věcné legitimace - věcně správně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně b) dovolání. Namítá, že v novém řízení - po vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2006 č. j. 21 Cdo 126/2005-149 - nemělo být připuštěno provedení důkazu "oznámením o výsledku reklamačního řízení ze dne 30.7.2009 provedeného Českou poštou", jelikož tento důkaz nebyl navržen v "prvním řízení" před soudem prvního stupně. Žalobkyně b) je navíc přesvědčena, že jí oznámení o dražbě nebylo nikdy doručeno. Žalobkyně b) si je vědoma toho, že důvodem neplatnosti dražby nemůže být nesprávný znalecký posudek, nicméně namítá, že je nutné dodržovat "obecné principy", aby nebylo možné "beztrestně obcházet zákon", a dovozuje, že znalecký posudek, v němž jsou nemovitosti oceněny podstatně nižší cenou, než odpovídá skutečnosti, způsobuje neplatnost dražby. Žalobkyně b) proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů.
Žalovaná 3) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně b) jako nepřípustné a nedůvodné odmítl.
Po vydání rozsudku odvolacího soudu bylo zjištěno, že dosavadní žalobce Ing. L. F. dne 17.2.2011 zemřel. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 12.3.2015 č. j. 30 C 71/2006-429 rozhodl, že v řízení bude namísto zemřelého žalobce Ing. L. F. dále pokračováno s "M. F., zastoupeným zákonnými zástupci: otcem R. F. a matkou P. F."
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.8.2011 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.9.2011 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobkyně b) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně b) proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen "zákona o veřejných dražbách") se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Podle ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách dlužník, zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §36 odst. 1, 2 a 4, §39 odst. 1 až 8, 10 a 12, §40 odst. 1 a 2, §43 odst. 1 až 3 nebo §46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v §15 odst. 1 až 3, §39, 42, §43 odst. 1 až 3, 5 až 7, §44, §47 odst. 1 až 12 a v §49; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst. 5 věty první a druhé zákona o veřejných dražbách, jde-li o nedobrovolnou dražbu podle §36 odst. 2, je dlužník, zástavce nebo vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, oprávněn požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud nebyl navrhovatel oprávněn navrhnout provedení nedobrovolné dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li právo uplatněno do 1 roku po udělení příklepu, zaniká.
Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst. 3, odst. 4 a odst. 5 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
V projednávané věci se žalobkyně b) domáhá vyslovení neplatnosti dražby zejména z důvodu, že "znaleckým posudkem byly nemovitosti (jako předmět dražby) oceněny podstatně nižší cenou, než jaká odpovídá skutečnosti".
Úprava odhadu ceny předmětu dražby je obsažena v ustanovení §13 zákona o veřejných dražbách. Výklad právní otázky, zda odhad ceny předmětu dražby provedený v rozporu s ustanovením §13 odst. 2 a 3 zákona o veřejných dražbách může způsobit neplatnost dražby, se v judikatuře soudů již ustálil a byl přijat názor, že případné nesplnění podmínek uvedených v tomto ustanovení nepředstavuje - jak je zřejmé z výše uvedeného - žádný ze stanovených důvodů, pro který by bylo možné ve smyslu ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby; nejedná se ani o případ, kdy by dražebník byl povinen upustit od dražby. Došlo-li by tedy v projednávané věci opravdu ke stanovení ceny předmětu dražby v rozporu s požadavky ustanovení §13 odst. 2 a odst. 3 zákona o veřejných dražbách, není s tím spojen právní následek v podobě neplatnosti dražby; právo na náhradu škody nebo jiné nároky tím samozřejmě nejsou dotčeny (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010 sp. zn. 21 Cdo 4978/2008, který byl uveřejněn pod č. 4 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011). Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů.
Námitka dovolatelky, že jí nebylo řádně doručeno oznámení o dražbě, není důvodná, neboť v řízení před soudy bylo prokázáno, že jí bylo doručeno do vlastních rukou. Provedení důkazu "oznámením o výsledku reklamačního řízení provedeného Českou poštou" nelze posuzovat jako vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť v pokračujícím řízení po rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 č.j. 21 Cdo 126/2005-149 soudům nic nebránilo v provádění důkazů, včetně těch, které účastníci v dosavadním řízení ještě neoznačili.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází (v posouzení otázky vlivu provedeného odhadu ceny předmětu dražby na neplatnost dražby) z ustálené judikatury soudů. Dovolání žalobkyně b) proti tomuto rozsudku tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto jej Nejvyšší soud ČR podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní b) a žalovanou 3) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §146 odst.3 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně b) bylo odmítnuto, a žalobkyně b) je proto povinna uhradit žalované 3) náklady potřebné k bránění jejího práva před dovolacím soudem.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolacího soud přihlédl k tomu, že výše odměn má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované 3) náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované 3) advokát JUDr. František Schulmann osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované 3) za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Žalobkyně b) je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.388,-Kč žalované 3) zaplatit k rukám advokáta, který ji v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Podle výsledku dovolacího řízení by žalovaná 3) měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení rovněž vůči žalobci a). Dovolací soud však přihlédl k tomu, že do řízení vstoupil až po vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu jako dědic původního žalobce Ing. L. F. a že sám dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nepodal, a za použití ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §150 o.s.ř. žalované 3) nepřiznal vůči žalobci a) náhradu nákladů dovolacího řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanými 1) a 3) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobci a) a b) s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovaným 1) a 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu