ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.543.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 543/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Haas & Czjzek majetková s. r. o. se sídlem v Horním Slavkově, Tovární č. 564, IČO 04302257, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Florenci č. 2116/15, proti povinným 1) Z. F., a 2) I. F., oběma zastoupeným JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Vyšehradská č. 421/21, pro 17 265 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 27 EXE 710/2015, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2016 č. j. 20 Co 403/2015-174, takto:
Dovolání povinných se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016 č. j. 20 Co 403/2015-174 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, a že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně], jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (podstatou námitek dovolatelů je nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, „nesoulad soudem dovozeného skutkového stavu s realitou“ a nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel, jak tyto důkazy hodnotil a že nepřipustil důkaz týkající se „nedodržení“ podmínky řízení – způsobilosti jednoho z účastníků být účastníkem řízení) a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu