ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5436.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5436/2017-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. J. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Jirákem, advokátem se sídlem v Kladně, Saskova č. 1961, proti žalované České republice – Státnímu úřadu inspekce práce se sídlem v Opavě - Městě, Kolářská č. 451/13, IČO 750 46 962, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 47/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2015 č.j. 16 Co 124/2015-169, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Jiráka, advokáta se sídlem v Kladně, Saskova č. 1961.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.8.2015 č.j. 16 Co 124/2015-169 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o zrušení pracovního místa srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.9.2014 sp. zn. 21 Cdo 1331/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2015 sp. zn. 21 Cdo 5054/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 84, roč. 2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2015 sp. zn. 21 Cdo 317/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2016 sp. zn. 21 Cdo 2457/2015, z nichž vyplývá, že nestává-li se nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce propouštěného zaměstnance sjednaný pracovní smlouvou (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost, spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z dovolání vyplývá, že jsou v něm převážně uplatněny jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (podstatou námitek dovolatelky je její nesouhlas se skutkovým závěrem soudů ohledně druhu práce inspektora státního odborného dozoru, neboť se soud měl zabývat „náplní práce inspektorů zařazených u jednotlivých inspekčních útvarů“; dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazů, na základě něhož odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že ve vztahu k druhu práce, kterou byl žalobce povinen konat, byla práce inspektora na všech odborech žalované a výpovědní důvod pro nadbytečnost tak nebyl naplněn; předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu