ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.598.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 598/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně R. V. , proti žalované A. T. (dříve Z.) , IČO 879 25 966, zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, o zaplacení mzdy a náhrady mzdy, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 18/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. října 2016 č.j. 21 Co 131/2016-175, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.10.2016 č.j. 21 Co 131/2016-175 není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce rozporu s dobrými mravy v pracovněprávních vztazích pak srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.6.1997 sp. zn. 3 Cdon 69/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 62, roč. 1997, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 126, roč. 2000, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.9.2015 sp. zn. 21 Cdo 1202/2014 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.1.2017 sp. zn. 21 Cdo 215/2016, dle něhož chování směřující k zákonem předpokládanému výsledku není zneužitím výkonu práva (nyní výkon práva v rozporu s dobrými mravy), i když je jeho vedlejším následkem vznik majetkové, popř. nemajetkové újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu; k námitce neznalosti zákona a ke skutečnosti, že neznalost zákona není možné přičítat žalované ku prospěchu – a logicky vzato žalobkyni k tíži srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3.5.2007 sp. zn. 21 Cdo 1920/2006] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž žalovaná v dovolání uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (dovolatelka zpochybňuje také skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že pracovní poměr žalobkyně u žalované vznikl a že nebyl rozvázán žádným ze zákonem stanovených způsobů, namítá nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, a polemizuje s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud přihlížel a jak tato hlediska hodnotil), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Namítá-li žalovaná porušení práva na spravedlivý proces, pak přehlíží skutečnost, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího. Pokud dovolatelka sama přispěla k nejasné právní situaci, ve které se svými úkony ve vztahu k žalobkyni ocitla (není zcela zřejmé a jednoznačné, jakým způsobem vlastně hodlala pracovní poměr žalobkyně rozvázat), nemůže nyní shledávat v právním řešení předmětného sporu (provedeném v řádném soudním řízení), porušení svých základních práv.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu