ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.621.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 621/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce O. L. , zastoupeného JUDr. Petrem Morongem, advokátem se sídlem v Plzni, Skrétova č. 475/8, proti žalované SAFEGUARD SERVICE, a.s., se sídlem v Chodově, Nádražní č. 316, IČO 252 41 303, zastoupené Mgr. Nikolou Rovenskou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Brožíkova č. 1565/3, o odstupné ve výši 26.700 Kč a o náhradu mzdy 62.300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 148/2015, o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. června 2016 č.j. 61 Co 124/2016-207, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Dovolání žalované se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.6.2016 č. j. 61 Co 124/2016-207 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, a z něhož vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (nesouhlasí-li dovolatel se skutkovými závěry soudů a se způsobem, jakým k nim dospěly), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.6.2016 č.j. 61 Co 124/2016-207 není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k možnosti vycházet z obsahově nezměněné dřívější právní úpravy srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2016 sp. zn. 21 Cdo 2619/2016, k povaze lhůty pro oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání srov. při obsahově nezměněné právní úpravě například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.10.2001 sp. zn. 21 Cdo 2905/2000, uveřejněný pod č. 77 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, k otázce okamžiku oznámení, že zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání srov. při obsahově nezměněné právní úpravě rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1733/96, ke vztahu oznámení zaměstnance že netrvá na dalším zaměstnávání a žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.9.2008 sp. zn. 21 Cdo 2469/2007] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. dubna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu