ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.817.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 817/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. Z. V., Ph.D., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Hrozou, advokátem se sídlem ve Slavkově u Brna, Koláčkovo náměstí č. 727, proti žalovanému Dřevozpracujícímu družstvu se sídlem v Lukavci č. 9, IČO 00028631, zastoupenému JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 1, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 6 C 41/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 9. září 2016, č. j. 15 Co 392/2016-375, ve znění usnesení ze dne 3. ledna 2017, č. j. 15 Co 392/2016-414, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Dvořáka, advokáta se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 9. 9. 2016, č. j. 15 Co 392/2016-375, ve znění usnesení ze dne 3. 1. 2017, č. j. 15 Co 392/2016-414, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jeho závěr o tom, že žalobce se svým jednáním dopustil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, že žalovaný tedy důvodně přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru podle §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a že jednání vytýkané žalovaným žalobci naplňuje i důvod výpovědi z pracovního poměru žalobce podle §52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinností i pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k oprávnění zaměstnavatele kontrolovat přiměřeným způsobem dodržování zákazu používat pro osobní potřebu zaměstnance výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele (§316 odst. 1 zákoníku práce) srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1771/2011, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 747/2013, k otázce intenzity porušení pracovních povinností v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru podle ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a k důsledkům útoku na majetek zaměstnavatele srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněný pod č. 25/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k otázce skončení pracovního poměru více právními úkony srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 195/97, uveřejněný pod č. 31/98 v časopise Soudní judikatura, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2647/2000, v nichž byl přijat právní názor, že rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně) zákoník práce ani jiné předpisy nevylučují (nezakazují) a že jednotlivé právní úkony se posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky, k otázce počátku běhu prekluzivní lhůty pro rozvázání pracovního poměru podle §58 odst. 1 zákoníku práce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 725/96, uveřejněný pod č. 6/97 v časopise Soudní judikatura, rozsudek ze dne 26. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 600/97, uveřejněný pod č. 75/98 v časopise Soudní judikatura a rozsudek ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 743/2007, uveřejněný pod č. 83/2008 v časopise Soudní judikatura, vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě, v nichž byl přijat právní názor, že dvouměsíční lhůta, během které musí zaměstnavatel přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru (aby šlo oplatný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dověděl] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalovaný prostřednictvím systému GPS monitoringu sledoval pohyb žalobce“, že „žalobce nebyl předem informován o instalaci monitorovacího zařízení v jemu přiděleném služebním vozidle“, ale „že se o instalaci GPS dozvěděl až v průběhu užívání vozidla“, že „vědomost o případně nesprávném způsobu vykazování každé z devíti cest jako služební namísto soukromých měl žalovaný nejpozději dne 30. 4. 2015“, že „kontrola proběhla nejpozději v dubnu 2015“, že „při této kontrole získal žalovaný povědomost o možném závadném jednání žalobce“ a že „žalovaný doručil listiny ukončující pracovní poměr žalobci až po uplynutí dvouměsíční lhůty“, že „užívá-li zaměstnanec jemu svěřené služební vozidlo, stává se toto vozidlo jeho pracovištěm“, že „přesuny mezi zaměstnavatelem a místem žalobcova bydliště byly realizovány v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů“ a že „žalobce tedy nepochybil, pokud tyto přejezdy vykazoval jako služební cesty“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. června 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu