ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.850.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 850/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce ELAN plus, s. r. o. , se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Blattného č. 2316, IČO 61063509, zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze, Pařížská č. 68/9, proti žalovaným 1) NAXOS a. s. se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, zastoupenému JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská č. 2127/13, 2) JUDr. T. P. , advokátu se sídlem v Praze, Máchova č. 838/18, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražské stavební bytové družstvo se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, Na Hutmance č. 300/7, IČO 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze, Jindřicha Plachty č. 3163/28, a 3) P. B. , zastoupenému Mgr. Ing. Markétou Hrabákovou, advokátkou se sídlem v Praze, Zahradníčkova č. 28/24, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 174/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2016 č. j. 54 Co 378/2016-424 opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2017 č. j. 54 Co 378/2016-566, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Karla Volfa, advokáta se sídlem v Praze, Jindřicha Plachty č. 3163/28.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016 č. j. 54 Co 378/2016-424 opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017 č. j. 54 Co 378/2016-566 ve výroku o věci samé není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci – vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015 č. j. 21 Cdo 1506/2014-225 (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.), a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, za jakých okolností je (z hlediska věcné legitimace insolvenčního správce ke zpeněžení předmětu dražby) neplatná veřejná dobrovolná dražba provedená na návrh insolvenčního správce, a k otázce, v jakém řízení může soud posuzovat, zda byl určitý majetek pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014 sp. zn. 21 Cdo 953/2014, který byl uveřejněn pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, a v něm vyjádřený právní názor, že nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (§225 odst. 3 insolvenčního zákona), nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty, že otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor, že jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou, a že byla-li veřejná dobrovolná dražba provedena na návrh insolvenčního správce, může být (z hlediska věcné legitimace insolvenčního správce ke zpeněžení předmětu dražby) neplatná, jen jestliže předmět dražby, který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Namítá-li dovolatel, že dosud nebyla vyřešena (popřípadě že byla dílčím způsobem v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, ale má být právně posouzena jinak) otázka, zda se v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. jednalo o koupi, když prodávající prokazatelně předal předmět koupě kupujícímu do držby a tento kupující za předmět koupě zaplatil prodávajícímu celou sjednanou kupní cenu, pak přehlíží, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které je založeno na závěru, že veřejná dobrovolná dražba, která byla provedena na návrh insolvenčního správce, může být z hlediska věcné legitimace insolvenčního správce ke zpeněžení předmětu dražby neplatná jen tehdy, jestliže předmět dražby, který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty, na vyřešení této otázky nezávisí.
Ve výrocích o náhradě nákladů řízení není dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto (ve vztahu ke každému ze žalovaných) o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016 sp. zn. 21 Cdo 3480/2015, kterým žalobce argumentuje na podporu svého názoru, že dovolání je přípustné i v této části, se týká přípustnosti odvolání ve smyslu §202 odst. 2 o. s. ř., a nikoli přípustnosti dovolání).
Námitky, jimiž žalobce uplatnil jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [namítá-li vadu řízení, kterou spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se nevypořádal s žádným z argumentů, které žalobce „před soud odvolací v podaném odvolání předestřel“, a vytýká-li soudům, že neprovedly důkaz „obsahem dražebního spisu“, přestože tento důkazní návrh byl žalobcem soudu předložen včas], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu