ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.86.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 86/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Ing. S. K. , proti žalovaným 1) P. R. , 2) M. Š., roz. R. , 3) Z. P. a 4) M. P. , všech zastoupených JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci 2, Na Poříčí č. 116/5, jako (v úvahu přicházejícím) dědicům po R. Š. , zemřelém dne 5. října 2003, o zaplacení 120.000,- DEM nebo 2.160.000,- Kč, o žalobě žalovaných (jejich právního předchůdce) na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 152/2003 a 14 C 187/2012, o dovolání žalovaných (jejich právního předchůdce) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10.2.2016 č.j. 35 Co 401/2015-514, takto:
Usnesení krajského soudu a výjimkou výroku I. a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 8.10.2015 č.j. 21 C 152/2003-464, včetně opravného usnesení ze dne 16.10.2015 č.j. 21 C 152/2003-468, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání původního žalovaného R. Š. rozsudkem ze dne 31.1.2002 č.j. 36 Co 4/2002-209 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 7.6.2001 č.j. 16 C 1589/93-178, kterým bylo původnímu žalovanému uloženo zaplatit K. H. (právnímu předchůdci žalobkyně) částku 120.000,- DEM (odpovídající 2.160.000,- Kč) a na nákladech řízení 287.125,- Kč a „ČR-Okresnímu soudu v Liberci“ na nákladech řízení 2.624,- Kč; zároveň rozhodl, že původní žalovaný je povinen „nahradit“ původnímu žalobci 21.450,- Kč k rukám jeho advokátky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „pro plnění žalobce žalovanému (ve výši žalované částky) neexistuje platný právní důvod“, a že žalovaný tím získal bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení §451 obč. zák., které je povinen vydat žalobci.
Proti uvedeným rozsudkům okresního a krajského soudu podal právní předchůdce žalovaných R. Š. dne 16.4.2003 žalobu, kterou se domáhal vydání usnesení, že se „povoluje obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 1589/93“, a aby „po projednání věci, kdy nesvéprávný R. Š. bude zast. opatrovníkem a právně advokátem“, byl vydán rozsudek, že „žaloba, kterou podal K. H. proti žalovanému R. Š., aby mu tento zaplatil částku 120.000,- DEM nebo 2,160.000,- Kč a náklady řízení, se zamítá“, a že žalobce je povinen zaplatit R. Š. „veškeré“ náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že od prodělané cévní mozkové příhody v roce 1999 nebyl právní předchůdce žalovaných „vůbec schopen posoudit své jednání a následky jednání“, což bylo zjištěno ze znaleckého posudku MUDr. Jaroslava Tržického provedeného v rámci řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 10 Nc 1422/2002. Tuto skutečnost však soudy v době, kdy probíhalo soudní řízení, neznaly, přičemž „prakticky nejdůležitější rozhodnutí, jednání, komunikace a úkony probíhaly ve věci v roce 1999 a násl. tj. v době, kdy R. Š. již byl osobou nesvéprávnou, jen listinou toto nebylo zkonstatováno“. V té době byl sice zastoupen advokátem, ovšem „již v roce 1999 nebyl schopen podávat zodpovědné informace ani advokátovi, ani soudu“. Jestliže soud „vycházel v době vyhlašování rozsudků z projevů žalovaného jako osoby zcela zdravé a jeho výroky považoval za smysluplné, pak jde o právní akt absolutně neplatný“.
Poté, co původní žalovaný R. Š. dne 5.10.2003 zemřel, Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 28.6.2005 č.j. 21 C 152/2003-39 podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude namísto něj pokračováno s jeho možnými (zákonnými) dědici, neboť skutečnost, že doposud není zřejmé, který z dědiců skutečně převezme práva a povinnosti zemřelého, „nebrání z procesního hlediska pokračování v řízení“. Nato tentýž soud usnesením ze dne 26.9.2011 č.j. 21 C 152/2003-320 podle ustanovení §107a o.s.ř. připustil, aby do řízení vstoupila namísto dosavadního žalobce Ing. S. K., na kterou podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25.1.2011 přešla žalovaná pohledávka.
Následně v podání ze dne 28.10.2010 žalovaní uvedli, že důvod žaloby „svědčí spíše o žalobě pro zmatečnost“, a proto navrhli „ve smyslu §41 odst. 2 o.s.ř. posoudit a označit celé řízení vzhledem k jeho obsahu jako řízení pro zmatečnost a v tomto smyslu také posoudit podanou žalobu jako žalobu pro zmatečnost“. Soud prvního stupně, který si uvedený návrh vyložil tak, že žalovaní požadují, „aby soud posoudil podanou žalobu i jako žalobu pro zmatečnost“, usnesením ze dne 5.10.2012 č.j. 21 C 152/2003-331 „řízení o žalobě pro zmatečnost vyloučil k samostatnému řízení“ (vedenému pod sp. zn. 14 C 187/2012).
Okresní soud v Liberci poté usnesením ze dne 4.6.2013 č.j. 14 C 187/2012-13, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13.8.2013 č.j. 14 C 187/2012-32, „žalobu pro zmatečnost zamítl“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že za situace, kdy ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 1589/93 bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, který nabyl právní moci dne 2.4.2002, avšak zmatečnost byla namítána v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 21 C 152/2003 až v roce 2010, tj. po dobu 7 let žalovaní navrhovali rozhodnout o obnově řízení, je žaloba pro zmatečnost opožděná, neboť byla podána po uplynutí subjektivní tříměsíční i objektivní tříleté lhůty uvedené v ustanovení §234 odst. 2 o.s.ř.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29.4.2014 č.j. 35 Co 657/2013-61 usnesení soudu prvního stupně „ve spojení s doplňujícím usnesením“ zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; současně mj. rozhodl, že „řízení vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 152/2003 a 14 C 187/2012 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí a řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 21 C 152/2003“. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že z řízení o obnově vyloučil řízení o žalobě pro zmatečnost, „takže o témže skutku jsou v současné době vedena dvě samostatná řízení“. Protože takový postup není přípustný, odvolací soud obě řízení zpátky spojil. Vzhledem k tomu, že „jde o řízení, v němž byla podle obsahu žaloby podána ve skutečnosti žaloba pro zmatečnost, je okresní soud oprávněn správným způsobem (sám) formulovat žalobní petit, a to na zrušení předchozích dvou odsuzujících rozsudků, bez ohledu na to, že účastníci žádají obsahově vyslovení neplatnosti rozsudku, či zamítnutí původní žaloby“. Za tohoto stavu podle názoru odvolacího soudu byla žaloba pro zmatečnost podána včas, a protože v řízení o žalobě pro zmatečnost neplatí ustanovení §107a o.s.ř., je neúčinným usnesení soudu prvního stupně o vstupu Ing. S. K. do řízení na místo dosavadního žalobce. Soudu prvního stupně uložil, aby v dalším řízení zhodnotil, „zda v době předchozích řízení u soudu (2001, 2002) měl být R. Š. zastoupen pro nedostatek procesní způsobilosti“, a aby za tímto účelem nechal vypracovat revizní znalecký posudek.
Okresní soud v Liberci nato usnesením ze dne 8.10.2015 č.j. 21 C 152/2003-464, ve znění opravného usnesení ze dne 16.10.2015 č.j. 21 C 152/2003-468, zamítl „návrh, aby bylo zrušeno rozhodnutí Okresního soudu v Liberci č.j. 16 C 1589/93-178 ze dne 7.6.2001 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č.j. 36 Co 4/2002-209 ze dne 31.1.2002“, a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně „nahradit“ původnímu žalobci náklady řízení ve výši 29.690,40 Kč k rukám jeho „právní zástupkyně“ a České republice – Okresnímu soudu v Liberci náklady řízení ve výši 18.360,- Kč. Po doplnění řízení revizním znaleckým posudkem Psychiatrického centra P. ze dne 26.1.2015 dospěl k závěru, že v průběhu (původního) řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 1589/93 (včetně odvolacího řízení) žalobce nebyl pravomocným rozhodnutím soudu zbaven ani omezen ve způsobilosti k právním úkonům, a proto mu „zůstala po celou dobu zachována způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti“. Z tohoto stavu namítaná zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c), případně §229 odst. 3 o.s.ř., „nebyla shledána“.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 10.2.2016 č.j. 35 Co 401/2015-514 usnesení soudu prvního stupně „ve spojení s opravným usnesením“ opět zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok II.); současně rozhodl, že věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 35 Co 401/2015 a 35 Co 402/2015 se spojují ke společnému řízení, které bude nadále vedeno pod sp. zn. 35 Co 401/2015 (výrok I.). Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že vycházel z toho, že původní žalovaný R. Š. byl zbaven způsobilosti k právním úkonům až usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 30.9.2002 č.j. 10 Nc 422/2002-15, které nabylo právní moci dne 19.11.2002, zatímco v době řízení, ve kterém byly vydány napadené rozsudky, takové rozhodnutí vydáno nebylo. Odmítl se tudíž zabývat dobou přede dnem 19.11.2002, ač mu to bylo odvolacím soudem uloženo. Vycházeje z názoru, že „judikát 21 Cdo 1637/2011 ze dne 24.4.2012, citovaný okresním soudem, nevylučuje, aby otázka procesní nezpůsobilosti v nalézacím řízení byla jako důvod zmatečnosti doložena na základě důkazů (nikoliv pouhého tvrzení) prokazujících existenci duševní poruchy v původním nalézacím řízení“, odvolací soud opětovně soudu prvního stupně uložil, aby posoudil, zda R. Š. od okamžiku, od kterého nebyl zastoupen u Okresního soudu v Liberci (tj. od 31.5.2001, kdy vypověděl plnou moc obecnému zmocněnci) až do právní moci konečného rozsudku dne 2.4.2002, byl procesně způsobilý, a aby za tímto účelem zhodnotil znalecké posudky MUDr. Tržického a MUDr. Tauše ve spojení zejména s revizním znaleckým posudkem Psychiatrického centra v P.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (do jeho výroku II.) podali žalovaní dovolání. Namítali, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) „nerespektoval žalobní návrh a vůli navrhovatele žaloby na obnovu řízení“, jestliže „změnil o své libovůli předmět řízení z obnovy řízení na zmatečnost“ a žalobní návrh (petit) „za navrhovatele formuloval zcela sám a proti jeho výslovné vůli“. Zdůraznili, že jejich právní předchůdce podal dne 16.4.2003 návrh na obnovu řízení, protože „napadené rozsudky vycházely za skutkového stavu nesprávně zjištěného na základě výpovědi duševně nemocného“. Novou skutečností a důkazem, který nemohl být použit, bylo podle jejich názoru usnesení soudu o zbavení svéprávnosti R. Š. a znalecký psychiatrický posudek MUDr. Tržického vypracovaný v řízení o zbavení svéprávnosti. Tím, že soudy rozhodovaly o jiném žalobním nároku, než jaký byl požadován, porušily jednak povinnost „vázanosti soudu žalobním návrhem“, jednak „navrhovatelovo disponibilní a projednací právo“. Kromě toho dovolatelé vytkli soudům, že označily za účastníky řízení „nikoli dědice navrhovatele (původního žalovaného R. Š.), ale fyzické osoby bez uvedení procesního nástupnictví“. Takovéto označení však v případě rozhodnutí věci bude znamenat, že určení povinnosti k placení nákladů řízení „nepůjde za dědictvím“. Správně podle jejich názoru měli být označeni s tím, že „namísto původního žalovaného nastupují s právem reprezentace dědicové“, neboť „takovéto označení je v souladu i s placením nákladů řízení, které jsou součástí dědictví“. Navrhli, aby dovolací soud „povolil obnovu řízení sp. zn. 16 C 1589/93“ nebo rozsudky soudů obou stupňů zrušil a „zavázal obecný soud ve věci povolení obnovy řízení a zmatečnosti k postupu podle §235 odst. 1 a §235e odst. 3 o.s.ř.“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Žalovaní v dovolání mimo jiné vytýkají soudům nesprávný způsob označení účastníků řízení na straně žalované. Namítají, že skutečnost, že soudy po úmrtí původního žalovaného R. Š. označily za účastníky řízení „nikoli jeho dědice, ale fyzické osoby bez uvedení procesního nástupnictví“, znamená, že určení povinnosti k placení nákladů řízení „nepůjde za dědictvím“. Tato obava dovolatelů není opodstatněná. Z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 28.6.2005 č.j. 21 C 152/2003-39, kterým bylo rozhodnuto podle ustanovení 107 odst. 1 o.s.ř. o procesním nástupnictví po zemřelém R. Š., jednoznačně vyplývá postavení žalovaných v tomto řízení pouze jako možných (v úvahu přicházejících) dědiců (tedy těch, kterým svědčí některý z důvodů dědění a o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovi dědici), neboť doposud nebylo pravomocně skončeno řízení o dědictví. Bez ohledu na jejich označení v záhlaví soudního rozhodnutí (zda jsou či nejsou uvedeni s dodatkem, že jde o možné dědice) se toto postavení žalovaných v projednávané věci až do doby pravomocného skončení řízení o dědictví nemění. Protože předmětem probíhajícího řízení je rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, které může zásadním způsobem ovlivnit stav aktiv a pasiv dědictví po zemřelém R. Š. (zůstaviteli), odpovídají žalovaní (jako možní dědicové) za zůstavitelovy dluhy, včetně případných nákladů tohoto řízení, jen do výše ceny nabytého dědictví (srov. §470 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013); v době do pravomocného skončení řízení o dědictví jsou žalovaní v tomto rozsahu povinni hradit dluhy zůstavitele společně a nerozdílně a jejich dědický podíl vyjadřuje míru, v jaké se navzájem na úhradě zůstavitelových dluhů podílejí.
V projednávané věci řešil odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku – mimo jiné právní otázku, do jaké míry je soud v občanském soudním řízení vázán žalobním petitem obsaženým v žalobě na obnovu řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto právní otázku vyřešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, a protože posouzení uvedené otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalovaných je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaných je opodstatněné.
Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost jsou mimořádné opravné prostředky, kterými lze napadnout ze zákonem stanovených důvodů pravomocná rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští. Žaloba na obnovu řízení slouží k uplatnění tvrzení a důkazů, které objektivně nemohl před pravomocným rozhodnutím účastník uplatnit. Důvody pro obnovu řízení jsou uvedeny v ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. a dopadají do skutkových zjištění soudu, kdy skutkový stav nebyl zjištěn správně nebo úplně a tyto důvody jsou natolik zásadní, že pravomocné rozhodnutí nemůže vzhledem k těmto okolnostem obstát. Oproti tomu žaloba pro zmatečnost je určena pro nápravu mimořádných procesních pochybení. Důvody žaloby pro zmatečnost jsou vyjmenovány v ustanovení §229 o.s.ř. a týkají se závažných procesněprávních vad, které představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, kdy je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Z uvedeného vyplývá, že každá z uvedených žalob slouží k jinému účelu (nápravě jiného pochybení) a nelze je proto vzájemně zaměňovat. Žalobou na obnovu řízení se proto nelze domáhat nápravy případných procesněprávních vad, a naopak žalobou pro zmatečnost se nelze domáhat nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Proti témuž pravomocnému rozhodnutí lze tudíž podat obě žaloby, ovšem za předpokladu, že každá z nich bude podána z jiného (způsobilého) důvodu (tj. žaloba pro obnovu řízení z důvodů uvedených v ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. a žaloba pro zmatečnost z důvodů uvedených v ustanovení §229 o.s.ř.). Ke vzájemnému vztahu mezi žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost se judikatura dovolacího soudu již v minulosti vyjádřila tak, že namítá-li navrhovatel v podané žalobě na obnovu řízení procesněprávní vadu, pak je třeba učinit závěr, že k nápravě takovéto vady řízení – kdyby byla dána - slouží podle ustanovení §229 o.s.ř. žaloba pro zmatečnost, nikoliv žaloba na obnovu řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.5.2010 sp. zn. 23 Cdo 3348/2009 nebo z dřívější doby usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2007 sp. zn. 26 Odo 1195/2005 a ze dne 26.4.2005 sp. zn. 33 Odo 290/2005). V takovém případě navrhovatel zvolil nesprávný způsob ochrany svého práva a soud žalobu zamítne (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997 sp. zn. 3 Cdon 344/96, uveřejněný pod poř. č. 23 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, usnesení Ústavního soudu ze dne 27.3.2000 sp. zn. IV. ÚS 37/2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.5.2006 sp. zn. 22 Cdo 2925, 2926/2005).
Podle ustanovení §232 odst. 1 o.s.ř. musí žaloba na obnovu řízení i žaloba pro zmatečnost - vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. - obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá.
Označením důvodu žaloby se rozumí buď určení důvodu obnovy řízení podle ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř., jde-li o žalobu na obnovu řízení, nebo určení zmatečnosti podle ustanovení §229 o.s.ř., jde-li o žalobu pro zmatečnost. Důvod žaloby na obnovu řízení, jakož i důvod žaloby pro zmatečnost musí být po skutkové stránce vylíčen tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení nebo jaká zmatečnost se uplatňují (nestačí pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti obsažen). Uplatněným důvodem obnovy řízení nebo zmatečnosti je soud vázán a nesmí napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který označil ten, kdo podal žalobu.
Nezbytnou obsahovou náležitostí obou žalob je také údaj o tom, čeho se ten, kdo podává žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost, domáhá (tzv. žalobní petit). V případě žaloby na obnovu řízení bude tímto údajem návrh na povolení obnovy řízení a na změnu původního rozhodnutí a v případě žaloby pro zmatečnost se bude jednat o návrh na zrušení napadeného rozhodnutí. I když žaloba na obnovu řízení i žaloba pro zmatečnost představují zvláštní druh opravného prostředku, lze při posouzení otázky vázanosti soudu údajem o tom, čeho se ten, kdo podává žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost, domáhá (žalobním petitem), vycházet z obecných pravidel aplikovaných v tomto směru soudní praxí v případě návrhu na zahájení řízení (žaloby).
Ustálená soudní praxe je zajedno v tom, že požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Je ovšem třeba, aby žalobní požadavek bylo možno bez jakýchkoli pochybností z textu žaloby dovodit. Vzhledem k tomu, že občanské soudní řízení je ovládáno dispoziční zásadou, soud je obsahem žalobního petitu vázán; nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány; žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.1.2010 sp. zn. 21 Cdo 3302/2008). Jestliže však žalobce označí v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti, soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal . Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Je však – jak uvedeno výše - vázán obsahem žalobního požadavku (petitu), a proto při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2003 sp. zn. 21 Cdo 909/2003, uveřejněné pod č. 152 v časopise Soudní judikatura, ročník 2003).
V projednávané věci se žalovaní (jejich právní předchůdce R. Š.) v žalobě podané dne 16.4.2003 u Okresního soudu v Liberci domáhali vydání usnesení, že se „povoluje obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 1589/93“, a aby „po projednání věci, kdy nesvéprávný R. Š. bude zast. opatrovníkem a právně advokátem“, byl vydán rozsudek, že „žaloba, kterou podal K. H. (původní žalobce) proti žalovanému R. Š. (původnímu žalovanému), aby mu tento zaplatil částku 120.000,- DEM nebo 2,160.000,- Kč a náklady řízení, se zamítá“, a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému „veškeré“ náklady řízení. Dovolatelům lze přisvědčit, že z takto přesně, určitě a srozumitelně vymezeného žalobního petitu bez jakýchkoli pochybností vyplývá, že žalovaní (navrhovatelé) podávají žalobu na obnovu řízení. I kdyby důvod podané žaloby – jak se dříve vyjádřili v podání ze dne 28.10.2010 - „svědčil spíše o žalobě pro zmatečnost“, nemění tato skutečnost nic na obsahu tohoto výslovného a jednoznačného žalobního požadavku. Za tohoto stavu proto nebylo v souladu se zákonem, jestliže odvolací soud ve svém kasačním usnesení ze dne 29.4.2014 č.j. 35 Co 657/2013-61 s poukazem na skutečnost, že „účastníci v žalobě uplatňují důvod zmatečnosti uvedený v §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř.“, uložil soudu prvního stupně, aby „správným způsobem (sám) formuloval žalobní petit, a to na zrušení předchozích dvou odsuzujících rozsudků“. Nevzal přitom náležitě v úvahu, že na základě žaloby, která byla v předmětném řízení podána, nebylo možno překročit meze žalobního požadavku a posoudit návrh jako žalobu pro zmatečnost. Takové „přeformulování“ žalobního petitu, které soud prvního stupně ve snaze vyhovět pokynu odvolacího soudu učinil, znamenalo úpravu žalobního požadavku do podoby, která z obsahového hlediska vyjadřuje něco jiného (znamená jiný výsledek), než čeho se žalovaní (navrhovatelé obnovy řízení) skutečně domáhali.
Protože v řízení o žalobě na obnovu řízení je možné užití ustanovení §107a o.s.ř., dovolací soud s ohledem na usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 26.9.2011 č.j. 21 C 152/2003-320 pokračoval v řízení s novou žalobkyní Ing. S. K.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení (s výjimkou výroku I.) zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí (včetně jeho opravného usnesení) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. července 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu