ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.931.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 931/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. K. , zastoupeného Mgr. Michalem Majchrákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Sirkárny č. 467/2a, proti žalované Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích se sídlem v Českých Budějovicích, Branišovská č. 1645/31a, IČO 60076658, zastoupené JUDr. Tatianou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická č. 2378/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. února 2015 č. j. 18 C 230/2014-95 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2015 č. j. 19 Co 1190/2015-131, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 230/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. září 2016 č. j. 19 Co 1714/2016-247, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tatiany Jiráskové, advokátky se sídlem v Plzni, Kamenická č. 2378/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2016 č. j. 19 Co 1714/2016-247 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ve vztahu k závěru soudů, že webová stránka žalované, kde je uveden Ing. J. D. jako uživatelská podpora a webmaster, a „audiovizuální nahrávka, v níž svědek Tržil představil zaměstnancům příslušné fakulty Ing. J. D. jako osobu, která má na starosti podporu softwarových agend“, nepředstavují ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nové důkazy, které by mohly přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci, srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1920/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2001/2012] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Spatřuje-li dovolatel (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1980 sp. zn. 6 Cz 36/80, uveřejněné pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982) odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tom, že odvolací soud nevzal v úvahu, že žalovaná měla žalobci – vzhledem k tomu, že mu v důsledku organizační změny odpadla jen část pracovní náplně – před dáním výpovědi podle §52 písm. c) zákoníku práce „nabídnout poloviční úvazek“, pak přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě na obnovu řízení na této právní otázce nezáviselo.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu