ECLI:CZ:NS:2017:21.ND.181.2017.1
sp. zn. 21 Nd 181/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po M. Š. , zemřelém dne 13. října 2016, za účasti Š. T. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 D 18/2017, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 D 18/2017, se nepřikazuje Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10.1.2017, č.j. 37 D 18/2017-18, zahájil řízení ve věci pozůstalosti po M. Š., zemřelém dne 13. října 2016, (dále jen „zůstavitel“), a provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli pověřil JUDr. Romana Hochmana, notáře v Praze.
Š. T. požádala podáním doručeným JUDr. Romanu Hochmanovi dne 21. 3. 2017 o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, resp. „příslušnému notářskému úřadu v Ostravě.“
Jak se podává z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 4. 2017, č. j. 37 D 18/2017-44, soudním komisařem bylo dosud zjištěno, že „zůstavitel měl poslední trvalý pobyt na adrese Praha 1“, že „se na této adrese nezdržoval“, že „byt na této adrese neměl ve vlastnictví ani v nájmu či podnájmu“ a že „dle sdělení Nemocnice Na Františku, Praha 1, Na Františku 847/8, ve které zemřel, byl ‚bez dokladů, bezdomovec‘ “. Dále soudní komisař vycházel z toho, že Š. T., matka zůstavitele a vypravitelka jeho pohřbu, „bydlí a zdržuje se trvale v Ostravě“ a „podle jejího sdělení nemá prostředky na cestování do Prahy“.
Vzhledem k tomu, že M. Š. zemřel dne 13. 10. 2016, je třeba v řízení o pozůstalosti postupovat podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), za subsidiárního použití zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“) [srov. ustanovení §1 odst. 3 z. ř. s.].
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě výlučná místní příslušnost stanovená ustanovením §98 odst. 1 písm. a) z. ř. s.], je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
V posuzované věci důvody pro postup podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nebyly shledány opodstatněnými. Skutečnost, že Š. T., jako předpokládaná dědička zůstavitele, má bydliště v Ostravě, kde se trvale zdržuje, a delegaci z důvodu vhodnosti sama navrhla s ohledem na svou (tvrzenou) neuspokojivou finanční situaci, však nemůže bez dalšího být sama o sobě důvodem pro přikázání věci místně příslušnému soudu podle jejího trvalého bydliště.
Nelze totiž přehlédnout, že se projednání pozůstalosti po zůstaviteli nachází ve stadiu předběžného šetření, jehož předmětem teprve bude zejména opatření údajů pro zjištění dědiců a majetku zůstavitele. Okruh dědiců tak dosud nebyl spolehlivě zjištěn, a proto ani tvrzení navrhovatelky, že je jedinou dědičkou zůstavitele (svobodného a bezdětného), nebylo dosud prokázáno. Pro určení místní příslušnosti není zásadní ani tvrzení navrhovatelky, že se zůstavitel na adrese posledního trvalého pobytu nezdržoval (aniž by však navíc současně uvedla, kde se skutečně zdržoval), neboť dřívější hledisko skutečného bydliště je v nové právní úpravě (z. ř. s.) uvedeno až na druhém místě za místem trvalého pobytu.
Přikázáním věci Okresnímu soudu v Ostravě pouze z důvodu, že v jeho obvodu bydlí matka zůstavitele, by vzhledem k výše uvedenému nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani důkladnějšího projednání věci, pokud navíc Nejvyšší soud ČR uvážil, že postavení výlučné místní příslušnosti dle ustanovení §98 odst. 1 písm. a) z. ř. s. je v úpravě místní příslušnosti upřednostňováno a že by navrhovatelka případně mohla být vyslechnuta i prostřednictvím soudu podle místa jejího bydliště dožádaného postupem podle ustanovení §122 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu Š. T. na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. září 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu