ECLI:CZ:NS:2017:21.ND.388.2017.1
sp. zn. 21 Nd 388/2017-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce L. V. , zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Štefánikova č. 4083/14, proti žalovanému V. T. , zastoupenému Mgr. Janem Vytiskou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 615/24, o 432 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 75/2016, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 75/2016 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Břeclavi.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne 28. 7. 2015 domáhá, aby mu žalovaný zaplatil 432 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 3. 2015 do zaplacení jako přiměřenou slevu z kupní ceny nemovitosti v důsledku vytknutých vad, které činí bytovou jednotku podle odborného vyjádření závadnou. Místní příslušnost Okresního soudu v Břeclavi odůvodnil ustanovením §87 písm. b) o. s. ř. a také vhodností, neboť předmětný spor bude vyžadovat například i místní šetření technického stavu bytové jednotky.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 24. 5. 2016 č. j. 16 C 146/2015-51 vyslovil ve věci svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému s ohledem na to, že žalovaný má bydliště v P., což je v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, a že na tuto věc se žádný z případů uvedených v ustanovení §87 o. s. ř. nevztahuje.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 7. 2016 č. j. 14 Co 164/2016-61 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shledal, že námitka žalobce o „podobnosti“ uplatněného nároku na slevu z kupní ceny za nemovitou věc s nárokem na náhradu újmy podle ustanovení §87 písm. b) o. s. ř. není důvodná.
K návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi z důvodu vhodnosti Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 17. 5. 2017 č. j. 25 Nd 12/2017-70 rozhodl tak, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 75/2016 se nepřikazuje k projednání Okresnímu soudu v Břeclavi. Dospěl k závěru, že okolnosti, kterými žalobce odůvodňuje svůj návrh, samy o sobě nejsou důvodem pro přikázání věci, neboť potřeba tvrzeného dokazování je pouze hypotetická a takový důkaz, který by musel být proveden v místě, kde se nachází předmětná nemovitost, nebyl ani navržen.
Podáním ze dne 25. 9. 2017 žalobce znovu navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Břeclavi. Důvod pro toto opatření spatřuje v tom, že vzhledem k tomu, že veškeré dokazování ve věci - zejména znalecké zkoumání a šetření na místě samém - se bude týkat bytové jednotky, která se nachází v B., a že svědci mají bydliště v B. či blízkém okolí, je vhodné i hospodárné, aby věc byla přikázána právě Okresnímu soudu v Břeclavi. Má za to, že osobní šetření na místě samém má na věc výrazný vliv a že pokud by Obvodní soud pro Prahu 1 tyto úkony prováděl pomocí dožádaného soudu, může dojít k mírnému zkreslení představy o stavu předmětné jednotky. Dodává, že předvolání svědků, kteří mají bydliště v B., povede k neúměrnému zvýšení nákladů řízení a že to pro žalobce může znamenat zvážení, zda svědka navrhnout.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvodem vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jsou takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je však základní zásadou a delegace věci jinému soudu je pouze výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavního principu (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 5. 2017 č. j. 25 Nd 12/2017-70, kterým rozhodl o předešlém návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi, uzavřel, že okolnosti, jimiž žalobce odůvodňoval svůj návrh, samy o sobě nejsou důvodem pro přikázání věci, neboť potřeba tvrzeného dokazování je pouze hypotetická a takový důkaz, který by musel být proveden v místě, kde se nachází předmětná nemovitost, nebyl ani navržen.
Na uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoliv měnit ani při posuzování návrhu žalobce ze dne 25. 9. 2017, který byl odůvodněn obdobně jako návrh předchozí, jen doplněn poukazem na skutečnost, že případní svědci mají bydliště v B. či blízkém okolí, neboť i potřeba dokazování výslechem svědků je v předmětné věci pouze hypotetická a výslech konkrétních osob nebyl dosud navržen ani jednou ze stran.
Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě důvody pro přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi uvedené žalobcem nepředstavují okolnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci Okresním soudem v Břeclavi oproti jejímu projednání Obvodním soudem pro Prahu 1, který je soudem místně příslušným na základě ustanovení §84 a 85 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 75/2016 Okresnímu soudu v Břeclavi podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu