ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.1660.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 1660/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně společnosti FRYGESTA, a. s. , identifikační číslo osoby 45192821, se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, proti žalovaným: 1) Ing. J. K. , zastoupenému JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická 613, a 2) M. M. , zastoupenému žalovaným 1), o odklad vykonatelnosti správního rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 232/2013, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2014, č. j. 8 Co 517/2014-93, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 6. 2014, č. j. 8 Co 517/2014-93, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 2. 2014, č. j. 11 C 232/2013-23, kterým soud prvního stupně odložil vykonatelnost správního rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 18. 9. 2013, č. j. MSK 107985/2013, do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 232/2013.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že „by měla být právní otázka, zda se jedná o vzrostlé stromy či nikoli, dovolacím soudem vyřešena a posouzena jinak“. Uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a o. s. ř. a navrhuje zrušit napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, proto na ně dovolací soud v podrobnostech odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , stejně jako další odkazovaná rozhodnutí dovolacího soudu).
Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Způsobilému vymezení přípustnosti tak neodpovídá požadavek dovolatele, aby právní otázku, na níž stojí napadené rozhodnutí, dovolací soud posoudil odlišně od soudu odvolacího. Již proto není dovolání přípustné.
Podstata dovolání je v tvrzení, že odstranění pěti kusů mladých stromů nemůže žalobkyni způsobit žádnou závažnou újmu, stejně jako nemůže představovat zásah do ekosystému; nicméně z obsahu dovolání není patrné, v čem přesně by mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci. Jediné konkrétní tvrzení dovolatele spočívá v tom, že ekologická újma zjevně nehrozí, když na sousedních pozemcích jsou s vědomím správních orgánů káceny desítky náletových středně vzrostlých stromů; přitom však dovolatel pomíjí, že primárním důvodem rozhodnutí je škoda hrozící žalobkyni.
Tvrdí-li dovolatel, že výkon rozhodnutí nemůže žalobkyni způsobit újmu, dále že se nejedná o vzrostlé stromy nýbrž o mladé stromky, a že na pozemku par. č. 7294/16 se žádné stromy nenachází, zpochybňuje tím zjištěný skutkový stav, kterým je dovolací soud vázán. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu