ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.1692.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 1692/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobce B. V. , proti žalovaným 1) E. K. a 2) B. Š. , o povinnosti vybudovat kontrolní šachtu a upustit od obtěžování pálením ohňů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 1413/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, č. j. 23 Co 71/2017-487, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění:
(243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 17. 2. 2017, č. j. 23 Co 71/2017-487, potvrdil usnesení Okresního soud Praha-západ ze dne 8. 12. 2016, č. j. 7 C 1413/2002-480, kterým soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o osvobození soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro zastupování v dovolacím řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, ve kterém opětovně žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, platí: „Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).“
Ve smyslu citovaného usnesení dovolací soud nejprve zkoumal, zda u dovolatele, který v dovolacím řízení není zastoupen advokátem ani za něj nejedná osoba uvedená v §21 o. s. ř., která má odpovídající právnické vzdělání, jsou splněny ve smyslu §30 o. s. ř. předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Ty mohou být splněny teprve tehdy, jsou-li u odvolatele dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. Obdobně se k přednosti vyřešení otázky osvobození od soudních poplatků vyjádřil dovolací soud v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013. Osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. není možné přiznat, pokud to neodůvodňují poměry účastníka a pokud se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatnění práva.
V daném případě se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, neboť dovolání ze dne 17. 9. 2016 (nyní projednávaná věc se týká osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zahájené tímto podáním) není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, když ve věci je přípustná žaloba pro zmatečnost – směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odmítnuto odvolání (§229 odst. 4 o. s. ř.).
Ostatně osvobození od soudních poplatků neodůvodňují ani poměry účastníka. Nejvyšší soud dovolateli již dříve v tomto sporu osvobození od soudních poplatků nepřiznal (usnesení ze dne 18. 5. 2016, č. j. 22 Cdo 5490/2015-470). Přestože žádost lze podat opakovaně, v případě, že účastník nebyl doposud úspěšný, musí prokázat změnu poměrů, na základě kterých by mělo být rozhodnuto odlišně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněné pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); dovolatel však změnu majetkových poměrů netvrdí ani z obsahu spisu se nepodává.
Dovolací soud tak neshledal podmínky pro osvobození dovolatele od placení soudního poplatku podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. Protože nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku, není ani možné ustanovit zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.)
Dovolatele nebylo třeba poučovat o nutnosti povinného zastoupení ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., neboť poučení o nutnosti zastoupení v dovolací řízení se mu již v tomto sporu dostalo (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13).
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle §241b odst. 2 o. s. ř. a §104 odst. 2 o. s. ř. pro nesplnění podmínek řízení zastavil.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí, a řízení nebylo dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, publikované pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. srpna 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. samosoudce