ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2167.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 2167/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. P. , zastoupené JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti žalovanému P. P. , zastoupenému JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 203/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2016, č. j. 24 Co 47/2016-386, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 8. 2016, č. j. 24 Co 47/2016-399, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 17 085 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného JUDr. Miloslava Noska.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 11. 2015, č. j. 3 C 203/2011-358, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 12. 2015, č. j. 3 C 203/2011-364, vypořádal zaniklé společné jmění manželů - účastníků řízení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 24 Co 47/2016-386, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 8. 2016, č. j. 24 Co 47/2016-399, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Z obsahu vyplývá, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy; proto na ně dovolací soud, v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř., v podrobnostech odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka navzdory požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, uvedených v §237 o. s. ř. Skutečnost, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje údaj o tom, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačí k odmítnutí dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen.zn. 29 NSČR 55/2013, popř. ze dne 29. 8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, které obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013). Teprve řádné vymezení přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby dovolací soud přezkoumal důvodnost dovolání; tento předpoklad v dané věci není naplněn. Dovolací soud tudíž jen nad rámec výše uvedeného k dovolacím námitkám uvádí:
K neprovedení navrženého důkazu: Podle §120 odst. 1 druhé věty o. s. ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle konstantní judikatury ze zásad řádného procesu automaticky nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl. Soud však musí v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (§157 odst. 2 o. s. ř. – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2/2010, nebo rozsudek dovolacího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1365/2015, a řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu). Návrh na provedení důkazu, jemuž soud nevyhoví, musí zamítnout usnesením, a v rozhodnutí o věci vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.
V projednávané věci soud prvního stupně vysvětlil, proč navržený důkaz neprovedl – bránila tomu koncentrace řízení (viz i podrobné vysvětlení na str. 8 rozsudku odvolacího soudu); tyto důvody dovolání ani nezpochybňuje. Měl sice správně návrh na provedení důkazu zamítnout, nicméně úvaha odvolacího soudu, že jde o vadu, která nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je správná a platí i pro dovolací řízení. Proti rozhodnutí o neprovedení důkazu není totiž odvolání přípustné - §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. I kdyby soud prvního stupně toto rozhodnutí vyhlásil, právní postavení žalobkyně by to nijak nezměnilo; šlo jen o formální nedostatek, který nemohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Důvody pro neprovedení důkazu pak shledal odvolací soud správnými; není tu nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.
Dovolatelka uvádí, že jí soud prvního stupně neumožnil podat závěrečný návrh písemně; to ovšem soud vysvětlil (viz č. l. 349 – dovolatelka důvody pro postup soudu nezpochybňuje). I kdyby opravdu šlo o pochybení, pak tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť ji neuplatnila v odvolání, a vznáší ji až nyní v dovolacím řízení. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se nezabýval otázkou v odvolání neuplatněnou, o jejíž posouzení navíc soud prvního stupně rozhodnutí neopřel, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7484). Ostatně jednání, při kterém byli účastníci vyzváni k přednesení závěrečných návrhů, se konalo 3. 11. 2015, a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 10. 11. 2015; žalobkyně tak měla prostor pro předložení písemného závěrečného návrhu.
Ve zbylé části dovolání zpochybňuje skutkové zjištění, že peněžitý dar byl poskytnut oběma účastníkům. Dovolací soud je nicméně zjištěným skutkovým stavem vázán. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
Protože dovolání není přípustné, dovolací soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 23. května 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu