ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2276.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 2276/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) I. B. , b) Ing. P. G. , c) Ing. J. G. , proti žalované Ing. Z. P., zastoupené Mgr. Radmilou Poločkovou Přibylovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 57/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2016, č. j. 57 Co 435/2016-1048, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 2. 2016, č. j. 13 C 57/2008-963, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 5. 2016, č. j. 13 C 57/2008-981, zrušil a vypořádal spoluvlastnictví účastníků ke společným nemovitým věcech tak, že nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku prodeje podle velikosti spoluvlastnických podílů (výroky I. a II.). Dále rozhodl o nákladech řízení, včetně nákladů řízení státu (výroky III. až V.), a odmítl podání žalované, kterým se na žalobcích domáhala zaplacení částky 553 000 Kč (výrok VI.).
Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců i žalované rozsudkem ze dne 5. 10. 2016, č. j. 57 Co 435/2016-1048, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a VI. potvrdil (výrok I.) a změnil ve výrocích III. až V. o nákladech řízení (výrok II.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobcům v obecné pariční lhůtě k rukám jejich zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 75 900 Kč (výrok III.).
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 4. 11. 2016. V poslední den lhůty určené k podání dovolání, tj. dne 4. 1. 2017, žalovaná u soudu prvního stupně podala dovolání, požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 1. 2017, č. j. 13 C 57/2008-1130, byla žalovaná osvobozena pro dovolací řízení od soudních poplatků (výrok I.) a k ochraně jejích zájmů jí byla pro dovolací řízení ustanovena zástupkyně Mgr. Radmila Poločková Přibylová, advokátka se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667 (výrok II.). Ve výroku II. nabylo citované usnesení právní moci dne 8. 2. 2017. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 2. 2017, č. j. 13 C 57/2008-1149, byla ustanovená zástupkyně vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení doplnila neúplné dovolání o náležitosti vyplývající z §241a odst. 2 o. s. ř. a současně byla poučena o následcích marného uplynutí lhůty určené k doplnění dovolání.
Žalovaná (prostřednictvím zástupkyně) dovolání doplnila podáním doručeným soudu prvního stupně dne 23. 3. 2017. V něm uvedla, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu a jeho přípustnost vymezila odkazem na §237 o. s. ř. Dovolací důvod uplatnila tak, „že v souladu s ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“ Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalobce b). Nesouhlasil s ním a navrhl, „aby byl rozsudek odvolacího soudu potvrzen.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 22. 2. 2008 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 o. s. ř.), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda má dovolání další předepsané náležitosti, tj. zda byl řádně uplatněn dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. a zda žalovaná vymezila přípustnost (§237 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Z pohledu §241b odst. 3 věta druhá o. s. ř. je dovolání podané žalovanou dne 23. 3. 2017 včasné. Evidentně však postrádá obligatorní náležitosti dovolání stanovené §241a odst. 2 o. s. ř. (zejména údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ovšem též důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vysvětlení, v čem tato nesprávnost spočívá – k náležitostem dovolání srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz ). Původně odstranitelné vady dovolání se marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. staly vadami neodstranitelnými (v poměrech projednávané věci tato lhůta skončila dne 8. 4. 2017).
Bez vlivu na výše uvedený závěr o vadách dovolání zbývá dodat, že dovolací soud by nemohl dovolání žalované věcně projednat ani z důvodu absence řádného vymezení přípustnosti dovolání. Pokud dovolací důvod, kterým může být pouze nesprávné právní posouzení věci, se vymezí tak, že dovolatel uvede závěr při interpretaci či aplikaci konkrétního ustanovení hmotného či procesního práva, který pokládá za nesprávný, a vysvětlí, v čem tuto nesprávnost shledává, pak některý ze čtyř možných zákonem upravených případů přípustnosti dovolání je třeba vymezit klasifikací otázky hmotného či procesního práva, na jejímž řešení konečné rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Následně je třeba spojit vazbu tohoto řešení s rozhodovací praxí dovolacího soudu, tj. zda se jednalo o otázku dosud neřešenou, o otázku, která je v praxi soudu dovolacího řešena odchylně, nebo o otázku, která byla řešena v rozporu s praxí dovolacího soudu, popřípadě o otázku, která již v praxi byla dovolacím soudem vyřešena, ale ten by měl o ní nově rozhodnout jinak. K projednání dovolání také nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části, popřípadě, jak učinila žalovaná, prostý odkaz na §237 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Jelikož o uvedené náležitosti dovolatelka dovolání v zákonem stanovené lhůtě nedoplnila, a absence uvedených (obligatorních) náležitostí dovolání je vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2017
Mgr. David Havlík
předseda senátu