ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.3915.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 3915/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Čejkovice , identifikační číslo osoby 00284823, se sídlem v Čejkovicích, Templářská 500, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská 455/8, proti žalovaným 1) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného 2) Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo , identifikační číslo osoby 45475148, se sídlem v Čejkovicích, Na Bařině 945, zastoupeného JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem v Kyjově, Žižkova 791/25, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 88/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2016, č. j. 38 Co 71/2016-209, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) usnesením ze dne ze dne 6. 1. 2016, č. j. 16 C 88/2009-191, rozhodl, že na místě žalovaného 2) Pozemkového fondu České republiky – bude v řízení pokračováno s Českou republikou, jejímž jménem jedná Státní pozemkový úřad (výrok I.). Dále připustil vedlejší účastenství Templářských sklepů Čejkovice, vinařského družstva, na straně této žalované (výrok II.). Vedlejší účastník je nájemcem nemovitosti, o jejíž vlastnictví je veden tento spor.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. 3. 2016, č. j. 38 Co 71/2016-29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně (dále „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jedná se o otázku, zda je soud povinen v rámci rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství zkoumat vedle právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení rovněž to, zda vstupem do řízení nedošlo ke zneužití práva
Důvodem podání dovolání je tvrzené nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Namítá, že vedlejší účastník nemá právní zájem na výsledku řízení, jeho postavení se meritorním rozhodnutím nezmění. Vstup do řízení je motivován snahou vyhnout se výslechu členů statutárního orgánu družstva, neboť výslech účastníka řízení oproti jiným osobám je podmíněn jeho souhlasem (§131 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 2 Odon 49/97, se neuplatní, protože vstup vedlejšího účastníka do řízení je zneužitím práva, které by nemělo požívat právní ochrany.
Obsah usnesení soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, jsou účastníkům známy; proto na ně dovolací soud, v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř., v podrobnostech odkazuje.
Dovolání není přípustné; napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Tvrzení o zneužití práva přináší dovolatelka až v dovolacím řízení. V dovolání však nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy, proto k nim dovolací soud nemůže přihlédnout (§241a odst. 6 o. s. ř.). K tvrzení, že motivem vstupu vedlejšího účastníka je vyhnout se jeho výslechu jako svědka, se uvádí, že postavení (hlavního) účastníka řízení a vedlejšího účastníka nejsou shodná; vedlejší účastník je třetí osobou, o jejíž práva a povinnosti v řízení nejde a jako takový není účastníkem řízení, ale pouze coby třetí osoba podporuje procesní stranu, a proto může být v témže řízení slyšen jako svědek (srov. David, L.; Ištvánek, F.; Javůrková, N.; Kasíková, M.; Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, §93, předposlední odstavec textu; viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3851/2013; závěr o tom, že vedlejší účastník může před soudem vypovídat jako svědek lze dovodit již z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 14. 11. 1979, sp. zn. Cpj 41/79, které bylo uveřejněno pod č. 20/1980 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, bod 2).
Zákonnou podmínkou vstupu vedlejšího účastníka do řízení je jeho právní zájem na výsledku řízení (§93 odst. 1 o. s. ř.). Zároveň judikatura dovozuje, že vedlejší účastenství z povahy věci nelze založit proti vůli účastníka, kterého má vedlejší účastník podporovat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002). Jestliže žalovaná jako hlavní účastnice řízení, na jejíž procesní stranu přistoupil vedlejší účastník, k jeho přistoupení souhlas, zbývalo zkoumat výhradně právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu. Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že nájemce má naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem jím užívané nemovitosti (viz např. rozsudek ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1072/99, naposledy rozsudek ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1723/2015).
V projednávané věci právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení plyne již z existence nájemní smlouvy k předmětu sporu, neboť pravomocné rozhodnutí (zprostředkovaně) zasáhne do jeho právního postavení. Ostatně sama dovolatelka právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu připouští, když s vlastním úspěchem ve věci spojuje povinnost vedlejšího účastníka vydat bezdůvodné obohacení. Napadené rozhodnutí je tak v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Protože dovolání není přípustné, dovolací soud ho podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu