ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.4309.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 4309/2017-450
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce ELAN plus, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Blattného č. 2316, IČO 61063509, zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, proti žalovaným 1) JUDr. Tomáši Pelikánovi , advokátovi se sídlem v Praze 2, Máchova 838/18, jako insolvenčnímu správci Pražského stavebního bytového družstva se sídlem v Praze 5, Na Hutmance č. 300/7, IČO 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, a 2) P. B. , zastoupenému Mgr. Ing. Markétou Hrabákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, o určení vlastnictví k nebytové jednotce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 174/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2017 č. j. 70 Co 130/2017-375, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Obsah usnesení soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podstata věci je v tomto: Žalobce vede u Obvodního soudu pro Prahu 5 spor o určení vlastnictví k nebytové jednotce; protože současně vedl u téhož soudu pod sp. zn. 42 C 174/2012 spor o neplatnost veřejné dražby týkající se této jednotky, přerušil soud prvního stupně podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. řízení o určení vlastnictví s tím, že otázku platnosti dražby není oprávněn řešit. Řízení o určení neplatnosti dražby bylo ukončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. 54 Co 378/2016-424, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2017. Soud prvního stupně pak dne 16. 1. 2017 rozhodl usnesením o pokračování v řízení, k odvolání žalovaného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním; stěžejním argumentem je, že podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 54 Co 378/2016-424, dovolání, a bylo tak třeba vyčkat výsledku dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. 54 Co 378/2016-424, však Nejvyšší soud mezitím usnesením ze dne 25. 7. 2017, č. j. 21 Cdo 850/2017-578, odmítl jako nepřípustné; i kdyby tedy snad bylo dovolání v nyní projednávané věci přípustné, je třeba je odmítnout jako již bezpředmětné ve smyslu §243b a §218 o. s. ř. (obdobně k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1214/2014, a další judikaturu tam citovanou), neboť ani kdyby snad argumentace dovolatele byla správná, nyní by již toto dovolání nemohlo být důvodem k tomu, aby řízení bylo nadále přerušeno.
K právnímu názoru dovolatele se poznamenává, že o odkladu vykonatelnosti či právní moci rozhodnutí by musel rozhodnout dovolací soud (viz §243 o. s. ř.); to se však nestalo, takže se plně prosadily účinky právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. 54 Co 378/2016-424. Ostatně dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž „mimořádnost“ se projevuje právě tím, že jeho podání nemá samo o sobě vliv na právní moc napadeného rozhodnutí. I proto by dovolání nemohlo být úspěšné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v dalším řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu