ECLI:CZ:NS:2017:22.ND.390.2016.1
sp. zn. 22 Nd 390/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci oprávněného Města Břeclav , se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 42/3, IČO: 00283061, zastoupeného Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem v Praze - Novém Městě, Opletalova 1284/37, proti povinnému M. R., zastoupeného opatrovníkem Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem se sídlem v Plzni, U Radbuzy 4, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 833/2011, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 833/2016, projedná a rozhodne Okresní soud v Plzni.
Odůvodnění:
Exekutor Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň – město, se sídlem v Plzni, Rychtaříkova 2173/1, požádal Okresní soud v Břeclavi o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného 200 Kč spolu s příslušenstvím.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 13. 7. 2011, č. j. 53 EXE 833/2011-15, návrhu vyhověl.
Usnesení se nepodařilo povinnému na jeho poslední známou adresu ve Slovenské republice doručit. Okresní soud v Břeclavi mu proto usnesením ze dne 29. 5. 2015 č. j. 53 EXE 833/2011-22, ustanovil podle §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) jako osobě neznámého pobytu opatrovníka – advokáta Mgr. Tomáše Záraze.
K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 6. 216, č. j. 26 Co 561/2015-40, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že povinnému jako státnímu občanovi Slovenské republiky se nepodařilo na poslední známou adresu doručit a ze spisu není prozatím zřejmé, že má v České republice majetek podléhající exekuci. Jestliže nelze zjistit podmínky místní příslušnosti podle §45 odst. 2 o. s. ř., pak o jejím určení musí rozhodnout podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky.
Okresní soud v Břeclavi pak usnesením ze dne 27. 9. 2016, č. j. 53 EXE 833/2011-43, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání bude věc předložena Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. k určení soudu, který věc projedná a rozhodne. V odůvodnění uvedl, že povinný je občanem Slovenské republiky, neprochází centrální evidencí obyvatelstva ani registrem obyvatel v České republice. Na adresu uváděnou oprávněným se mu nepodařilo doručit, a proto mu byl ustanoven opatrovník. Podmínky místní příslušnosti tak nelze zjistit.
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud také uvedl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, v jehož obvodu je sídlo exekutora, který má být podle návrhu oprávněné pověřen provedením exekuce [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 22 Nd 155/2013 (obě rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz) ].
Nejvyšší soud proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Plzni tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2017
JUDR. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu