ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1353.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 1353/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce Ing. M. H., zastoupeného Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, proti žalované O2 Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4 – Michli, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, IČO 60193336, o ochranu práv vlastníka vynálezu, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 176/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č. j. 3 Cmo 81/2016 - 493, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Usnesením v záhlaví uvedeným potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 2 Cm 176/2006 – 471, jímž soud prvního stupně zamítl jako opožděnou žalobu na obnovu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaná navrhla dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že kogentní ustanovení §233 odst. 2 o. s. ř. o maximální délce objektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení obecný soud výkladem překlenout nemůže. Důvod, pro který lze podat žalobu na obnovu řízení i po uplynutí tříleté objektivní lhůty, plyne z jednoznačné dikce uvedeného ustanovení a v soudní praxi žádné pochybnosti nevzbuzuje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 28 Cdo 1100/2013, nebo ze dne 15. března 2015, sp. zn. 25 Cdo 7/2015). Dovolací soud nemá důvod se od dosavadní judikatury odchýlit ani v tomto případě. Výjimečnou možnost podat mimořádný opravný prostředek po uplynutí tříleté objektivní lhůty zákon se skutečnostmi, které žalobce tvrdí (existence nového rozhodnutí ve správním řízení) nespojuje.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud jen dodává, že §107a o. s. ř., jímž dovolatel zdůvodňoval svůj návrh na vstup nabyvatele práva do řízení na místo žalobce i žalovaného místo dosavadních účastníků řízení pro dovolací řízení neplatí (srov. §243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 26. června 2017
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu