ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.184.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 184/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně LOGIS a.s. , se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, U Nového světa 286, PSČ 744 01, identifikační číslo osoby 47681306, zastoupené Mgr. Tomem Káňou, advokátem se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, nám. Míru 6, proti žalované Šmeral Brno a.s. , se sídlem Brno, Křenová 261/65c, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 46346139, zastoupené JUDr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem Brno, Křenová 65a, o zaplacení 1 474 009,66 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17/7 Cm 114/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2016, č. j. 4 Cmo 112/2016-155, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17 569 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní zástupkyně JUDr. Evy Novákové, advokátky se sídlem Brno, Křenová 65a.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 25. 8. 2016, č. j. 4 Cmo 112/2016-155, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně (soudu prvního stupně) ze dne 21. 1. 2016, č. j. 17/7 Cm 114/2013-95, v napadeném výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 474 009,66 Kč, a výrokem II. ve zbývající části, to je ve vyhovujícím výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, týkajícím se nároku na zaplacení úroků z prodlení a ve výroku III., jímž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není primárně založeno na řešení dovolatelkou předestřené otázky, zda přílohy smlouvy, které jsou označeny za nedílnou součást smlouvy a i neoddělitelně spolu spojeny (svázány), musí být opatřeny samostatným podpisem umístěným za textem pro udržení písemné formy tohoto ujednání, a zda absence tohoto podpisu zakládá neplatnost písemné právní formy právního úkonu. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se žalobkyní uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s plněním splatných závazků žalovanou dospěl k závěru, že smluvní pokuta dohodnutá písemnou formou ve smlouvě hlavní se na porušení platební kázně žalované ze závazků založených smlouvami z/, r/, k/ nevztahovala, přičemž v těchto smlouvách, mimo smlouvu z/ smluvní pokuta sjednána nebyla, a pouze navíc uvedl, že byť dílčí přílohy smlouvy hlavní (smlouvy z/, r/, k/) byly z hlediska předmětu plnění a dohodnuté ceny platně sjednány jako součást smlouvy hlavní, nebyly podepsány, a proto nemohly založit nárok žalobkyně na smluvní pokutu, jelikož ta nebyla sjednána způsobem stanoveným v §544 odst. 2 obč. zák., tedy písemnou formou. Jestliže tedy ze skutkových zjištění odvolacího soudu, která nemohou být v dovolacím řízení přezkoumávána, vyplynulo, že o ujednání o smluvní pokutě není odkaz ve smlouvě, jejíž součástí má být ujednání o smluvní pokutě, a na základě tohoto zjištění odvolací soud dovodil, že smluvní pokuta dohodnutá písemnou formou ve smlouvě hlavní se na porušení platební kázně žalované ze závazků založených smlouvami z/, r/, k/ nevztahovala, nelze přisvědčit dovolatelce, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení předestřené otázky judikaturou neřešené, zda přílohy smlouvy, které jsou označeny za nedílnou součást smlouvy a i neoddělitelně spolu spojeny (svázány), musí být opatřeny samostatným podpisem umístěným za textem pro udržení písemné formy tohoto ujednání, a zda absence tohoto podpisu zakládá neplatnost písemné právní formy právního úkonu. Nutno připomenout, že odvolací soud pouze navíc konstatoval, že dílčí přílohy smlouvy hlavní (smlouvy z/, r/, k/), byť z hlediska předmětu plnění a dohodnuté ceny byly platně sjednány jako součást smlouvy hlavní, nebyly podepsány, a proto nemohly založit nárok žalobkyně na smluvní pokutu, jelikož ta nebyla sjednána způsobem stanoveným v §544 odst. 2 obč. zák. Podstatou pro právní posouzení věci byla však skutková zjištění soudů, z nichž nevyplynulo, že smlouva, která byla uzavřena v písemné formě, a z níž je dovozován nárok na zaplacení smluvní pokuty, by výslovně odkazovala na ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě hlavní. Aby totiž byla dodržena písemná forma sjednání smluvní pokuty, musela by předmětná smlouva výslovně na ujednání o smluvní pokutě v tzv. smlouvě hlavní odkazovat. Za daného stavu tedy není rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s citovanou judikaturou, zabývající se platností ujednání o smluvní pokutě s ohledem na její platné sjednání pouze písemnou formou podle kogentního ustanovení §544 odst. 1 obč. zák.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. dubna 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu