ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2403.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2403/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně RESCATOR, s.r.o. , se sídlem Praha 8 - Kobylisy, Třeboradická 478/19, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 28377621, zastoupené JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 320/17, proti žalované AXA životní pojišťovna a.s. , se sídlem Praha 2, Lazarská 13/8, identifikační číslo osoby 61859524, zastoupené Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem Praha 1, Havlíčkova 1043/11, o zaplacení 230 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 285/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 69 Co 336/2016-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 16. 11. 2016, č. j. 69 Co 336/2016-145, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení určité konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Potvrdil-li odvolací soud rozsudek (pro uznání) soudu prvního stupně, který tak rozhodl proto, že žalovaná se po uplynutí lhůty k podání odporu proti doručenému platebnímu rozkazu v následující třicetidenní lhůtě k žalobě nevyjádřila a ze skutkových okolností nevyplynulo, že by žalované v podání vyjádření bránil vážný důvod, pro nějž se nemohla v určené lhůtě k žalobě vyjádřit a ani soudu sdělit, že se pro vážný důvod nemůže k žalobě vyjádřit včas, ač byla poučena o možnosti požádat o prodloužení stanovené lhůty k vyjádření, není možno dospět k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž: „Jestliže žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření, anebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (§114b odst. 5 o. s. ř.).“ - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 21/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 628/2013, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 51/2014.
Poukazuje-li žalovaná v dovolání na judikaturu dovolacího soudu - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, nelze dovodit, že by tato judikatura pojednávající o předchozí procesní aktivitě žalovaného v souvislosti s vydáním rozsudku pro uznání na věc dopadala, jestliže soudy vyšly z prokázaných skutečností o procesní nečinnosti žalované ve věci.
Dovolání žalované není tedy podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu